Jeho sportovní a později trenérská kariéra je spojena s univerzitou v Tenri. Jeho osobní technikou bylo tomoe-nage. V roce 1984 se prosadil na pozici reprezentační jedničky v superlehké váze, zajistil si účast na olympijských hrách v Los Angeles a bez většího zaváhání získal zlatou olympijskou medaili. Po zisku titulu mistra světa v roce 1985 se rozhodl ukončit sportovní kariéru, ale v roce 1987 se na tatami vrátil. V roce 1988 si opět zajistil nominaci na olympijské hry v Soulu a měl i příjemné nalosování. Bez větších problémů se dostal do semifinále, kde však nedokázal najít recept na dobře bránícího Američana Kevina Asana. Při hantei ho rozhodčí nepodpořili a musel se tak smířit s bojem o třetí místo, ve kterém uspěl a získal bronzovou olympijskou medaili.