Ahmad Šara

Ahmad Husajn aš-Šar'
Faktický vůdce Sýrie
Úřadující
Ve funkci od: 8. prosince 2024
Předseda vlády	Muhammad al-Bašír
Předchůdce	Bašár al-Asad (jako prezident
Vůdce Tahrír aš-Šám
Úřadující
Ve funkci od: 1. října 2017
Předchůdce	Abú Džábir aš-Šajch
Vůdce Fronty an-Nusrá
Ve funkci: 23. ledna 2012 – 28. ledna 2017
Předchůdce	funkce vznikla
Nástupce	funkce zanikla
Stranická příslušnost
Členství	Tahrír aš-Šám
Vojenská služba
Přezdívka	Abú Muhammad al-Džaulání
Doba služby	od roku 2003
Bitvy/války	válka v Iráku občanská válka v Sýrii
Rodné jméno	أحمد حسين الشرع
Narození	29. října 1982 (42 let) Rijád, Saúdská Arábie
Národnost	syrská
Rodiče	Husajn aš-Šar'
Příbuzní	Máhir aš-Šar' (bratr)
Profese	politik
Náboženství	sunnitský islám
Commons	Ahmed al-Sharaa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ahmad Husajn aš-Šar' (arabsky أحمَد حُسين الشرع‎‎; * 29. října 1982^[1] Rijád), známý také pod krycím jménem Abú Muhammad al-Džaulání,^{[pozn. 1]} je syrský revolucionář, vojenský velitel a politik, od října 2024 faktický vůdce Sýrie.^[3][4] Od roku 2017 působí jako vůdce teroristické organizace Tahrír aš-Šám, která zahájila na konci roku 2024 ofenzívu, jež vedla k pádu režimu rodiny al-Asadových a ustavení syrské přechodné vlády.

Narodil se v syrské rodině původem z Golanských výšin. Krátce před invazí do Iráku v roce 2003 vstoupil do al-Káidy v Iráku. Mezi roky 2006 a 2011 byl vězněn americkými jednotkami. V roce 2012 založil s podporou al-Káidy Frontu an-Nusrá, která bojovala v syrské občanské válce proti režimu Bašára al-Asada. Jako vůdce Fronty an-Nusrá se postavil proti pokusům Abú Bakra al-Baghdádího začlenit tuto organizaci do Islámského státu, v důsledku čehož vypukl mezi oběma organizacemi konflikt.

V roce 2013 byl zařazen na seznam teroristů Spojených států amerických^[5] a o čtyři roky později ministerstvo zahraničí USA vypsalo odměnu 10 milionů dolarů za informace vedoucí k jeho dopadení.^[6] Odměna byla zrušena v prosinci 2024 poté, co se setkal s americkou delegací.^[7]

V roce 2016 Fronta an-Nusrá přerušila vazby s al-Káidou a následujícího roku se sloučila s dalšími organizacemi do Tahrír aš-Šám. Na území spravovaném Tahrír aš-Šám jsou vybírány daně, poskytovány veřejné služby a obyvatelům jsou vydávány průkazy totožnosti. Kritici namítají, že organizace používá autoritářské metody a potlačuje disidentu.^[8]

Šaraova rodina pochází z Golanských výšin. Rodina byla vysídlena v roce 1967 v důsledku šestidenní války, během které Izrael toto území částečně obsadil. Jeho otec byl arabský nacionalista a podporoval režim Gamála Násira. Byl uvězněn syrskými ba'athisty během čistek probíhajících v letech 1961–1963, které napomohly k rozpadu Sjednocené arabské republiky a vzestupu strany Ba'th.^[9]

Husajnův otec později utekl z vězení a v roce 1971 dokončil svá vysokoškolská studia v Iráku. V tomto období také odcestoval do Jordánska, kde spolupracoval s Organizací pro osvobození Palestiny. Po návratu do Sýrie v 70. letech, během vlády Háfize al-Asada, byl opět uvězněn. Později byl propuštěn a přestěhoval se do Saúdské Arábie.^[9]

Ahmad Šara se narodil v roce 1982 v Rijádu,^[10][11] kde jeho otec do roku 1989 pracoval jako ropný inženýr. Téhož roku se rodina přestěhovala do Damašku a následně v roce 2003 do Iráku.^[10]

Zradikalizoval se pod vlivem druhé intifády v Izraeli, když mu bylo kolem 17 let. Později řekl, že tehdy začal přemýšlet o boji proti utlačovatelům a okupantům.^[12] Uvítal teroristické útoky 11. září 2001 v New Yorku.^[13]

Po americké invazi do Iráku v březnu 2003 se přidal k povstalcům, kteří válčili proti okupačním vojskům v Iráku. Odmítl tvrzení, že byl blízkým spolupracovníkem vůdce irácké odnože al-Káidy Abú Musab az-Zarkávího. Podle svých slov byl pouze řadovým bojovníkem al-Káidy v Iráku.^[14] V roce 2006 byl zajat Američany a více než pět let vězněn v různých zadržovacích centrech, včetně vězení Abú Ghrajb.^[15]

Po propuštění z amerického vězení ho vůdce al-Káidy Ajman az-Zaváhirí v srpnu 2011 pověřil, aby odešel do Sýrie, kde vypukla občanská válka, a vytvořil tam odnož al-Káidy.^[16] Před přerušením vazeb s al-Káidou v roce 2016^[17] Šara působil jako emír dnes již neexistující Fronty an-Nusrá, syrské odnože al-Káidy.^[18] Ministerstvo zahraničí USA jej v květnu 2013 zařadilo na seznam speciálně označených globálních teroristů (Specially Designated Global Terrorist)^[19] a o čtyři roky později na jeho hlavu vypsalo odměnu ve výši 10 milionů amerických dolarů.^[20][21]

Přívlastek al-Džawlání odkazuje na Golanské výšiny, které Izrael částečně obsadil během šestidenní války v roce 1967 a později anektoval.^[22] Ve svém prohlášení ze září 2014 uvedl, že bude bojovat proti „Spojeným státům a jejich spojencům“, a vyzval své spojence, aby v boji proti Islámskému státu nepřijímali pomoc od Západu.^[23]

Jako velitel Tahrír aš-Šám hrál klíčovou roli v Syrské ofenzívě v prosinci 2024, která vedla ke svržení Asadova režimu.^[24] Indický časopis The Week přinesl 1. prosince 2024 neověřenou zprávu, že al-Džawlání je po smrti. Podle tvrzení některých arabských médií a podle zpráv, které kolovaly na sociálních sítích, měl zahynout při ruském leteckém útoku.^[25] Ukázalo se však, že 4. prosince navštívil citadelu v Aleppu poté, co jeho síly na začátku prosince město dobyly.^[26][27] Dne 6. prosince v rozhovoru pro CNN slíbil, že všechny náboženské menšiny budou pod ochranou nové syrské vlády.^[28] Po vítězství opozičních sil v bitvě o Damašek a útěku prezidenta Asada došlo k jednání mezi al-Džawálím a premiérem Muhammadem al-Džalálím, na základě kterého došlo k předání moci přechodné vládě v čele s premiérem al-Bašírem.

Přestože sám není členem přechodné vlády, z pozice vrchního velitele jednotek Tahrír aš-Šám koordinuje činnosti vlády a činní různé formální či neformální kroky; například 11. prosince vydal zatykače na 160 vrcholných představitelů baasistického režimu,^[30] 18. prosince poskytl rozhovor BBC v prezidentském paláci v Damašku^[31] a 20. prosince vedl jednání s delegaci amerických diplomatů.^[32]

Dne 3. ledna 2025 se setkal v Damašku s německou ministryní zahraničí Annalenou Baerbockovou a francouzským ministrem zahraničí Jean-Noël Barrotem. Při jejich setkání odmítl Baerbockové podat ruku.^[33] Incident ještě pokračoval s tím, že Annalena Baerbock byla na oficiálních fotografiích ze setkání se syrskými autoritami rozostřena,

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abu Mohammad al-Julani na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ahmad Šara na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.