Alfa Sextantis
| Alfa Sextantis | |
|---|---|
 Mapa souhvězdí Sextantu | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Souhvězdí | Sextant |
| Rektascenze | 151,984 515 695 01° |
| Deklinace | −0,371 670 368 49° |
| Paralaxa | 7,658 2 mas |
| Vzdálenost | 130,579 pc |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 4,49 |
| Absolutní hvězdná velikost | −0,29 |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | −13,06 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | −9,669 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 4,5 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 120 L☉ |
| Povrchová teplota | 9984 K K |
| Stáří | 300 milionů let |
| Další označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 87887 |
| Bonner Durchmusterung | BD+00 2615 |
| Bright Star katalog | HR 3981 |
| 2MASS | 2MASS J10075628-0022179 |
| SAO katalog | SAO 137366 |
| Katalog Hipparcos | HIP 49641 |
| Tychův katalog | TYC 4903-1750-1 |
| General Catalogue | GC 13916 |
| Bayerovo označení | α Sex |
| Flamsteedovo označení | 15 Sex |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alfa Sextantis (α Sex, α Sextantis) je nejjasnější hvězda v souhvězdí Sextantu se zdánlivou hvězdnou velikostí 4,49. Díky své poloze blízko nebeského rovníku je snadno viditelná z obou polokoulí.[1] Tato hvězda je považována za jednu z nejvýznamnějších v tomto nenápadném souhvězdí, které lze na obloze pozorovat především na jaře.[2]
Charakteristika
Alfa Sextantis je obr spektrálního typu A0 III. Tato klasifikace naznačuje, že jde o hvězdu s vysokou teplotou a značnou svítivostí. Má přibližně 2,96násobek hmotnosti Slunce, její poloměr je 3,83krát větší než sluneční a její svítivost dosahuje 120násobku slunečního zářivého výkonu.[3]
Její povrchová teplota činí přibližně 9984 K, což způsobuje bílý až namodralý odstín hvězdy.[4] Chemické složení hvězdy je podobné složení Slunce, avšak její atmosféra vykazuje nižší obsah těžkých prvků, což je charakteristické pro hvězdy tohoto spektrálního typu.[4]
Alfa Sextantis má relativně pomalou rotační rychlost, která dosahuje přibližně 21 km/s. To je nižší než u většiny hvězd stejné kategorie.[5]
Vývoj hvězdy
Alfa Sextantis je ve fázi, kdy opouští hlavní posloupnost. Odhaduje se, že hvězda je stará přibližně 300 milionů let a blíží se k závěrečné fázi života jako vodík spalující hvězda. Jakmile spotřebuje většinu vodíku ve svém jádře, změní se na červený obr.[6]
Modely hvězdného vývoje ukazují, že Alfa Sextantis během několika desítek milionů let dále expanduje a její svítivost se zvýší, než projde přechodem na červeného obra.[7]
Historie pozorování
Alfa Sextantis leží méně než jeden stupeň od nebeského rovníku, což z ní činí ideální objekt pro pozorování z obou polokoulí. V roce 1900 se nacházela 7 úhlových minut severně od rovníku, ale vlivem precesního pohybu zemské osy překročila nebeský rovník na jižní oblohu v prosinci 1923.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Sextans (abbr. Sex, gen. Sextantis) [online]. David Darling's Encyclopedia of Science [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.
- ↑ Sextant - souhvězdí na jarní obloze [online]. Trekking.cz [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.
- ↑ MCDONALD, I.; ZIJLSTRA, A. A.; BOYER, M. L. Fundamental Parameters and Infrared Excesses of Hipparcos Stars. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2012, s. 343–357. doi:10.1111/j.1365-2966.2012.21873.x. Bibcode 2012MNRAS.427..343M.
- ↑ a b PINTADO, O. I.; ADELMAN, S. J. Elemental abundance analyses with the EBASIM spectrograph of the 2.1-m CASLEO Observatory Telescope. I. The late B and early A stars vec xi Octantis, alpha Sextantis, and 68 Tauri. Astronomy and Astrophysics. 2003, s. 987–994. doi:10.1051/0004-6361:20030813. Bibcode 2003A&A...406..987P.
- ↑ ROYER, F. Rotational velocities of A-type stars in the northern hemisphere. II. Measurement of v sin i. Astronomy and Astrophysics. 2002, s. 897–911. doi:10.1051/0004-6361:20020943.
- ↑ GERBALDI, M. Search for reference A0 dwarf stars: Masses and luminosities revisited with HIPPARCOS parallaxes. Astronomy and Astrophysics Supplement. 1999, s. 273–292. doi:10.1051/aas:1999248.
- ↑ Jim Kaler. Alpha Sextantis [online]. University of Illinois [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.