Anton Francesco Doni

Anton Francesco Doni
Narození	1513 Florencie
Úmrtí	červenec 1574 Monselice
Povolání	nakladatel, spisovatel, hudebník
Národnost	italská
Žánr	manýrismus
Významná díla	Dialogo della musica
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Francesco Doni (1513 Florencie – červenec 1574 Monselice) byl italský spisovatel, básník, nakladatel a hudebník. Svým manýristickým dílem se řadí ke škole concetismu. Historicky zajímavé jsou jeho poznámky o italském hudebním životě v 16. století.

Doni se narodil v rodině výrobce nůžek. Jako mladík vstoupil do kláštera pod jménem Fra Valerio, ale v roce 1540 uprchl přes Janov, Alessandrii a Pavii do Milána, kde byl hostem markýze ze Soncina. Na přání svého otce začal v roce 1543 studovat práva, více než věda ho však zajímalo umění. Založil v Miláně Accademia Ortolana, akademii básníků, malířů a hudebníků, která však byla na popud církve zrušena kvůli publikacím, jež byly považovány za pohoršující. Aby se rehabilitoval a získal místo u piacenzského biskupa, napsal hudebně-teoretický Dialogo della musica, který vydal v Benátkách v roce 1544. Jeho práce však byla kritiky hodnocena negativně.

Po pobytu v Římě se Doni vrátil na dva roky do Florencie, jeho snaha získat ochranu Cosima II. de' Medici však ztroskotala. Stal se nakladatelem a založil tiskárnu s vypůjčeným inventářem, což nemělo komerční úspěch. V Benátkách, kde se po další cestě do Říma pokusil prosadit, se po vzoru Pietra Aretina dopustil vydírání literárními pomluvami. Aretino považoval Doniho za konkurenta, a nakonec si vynutil jeho vyhoštění. Po pobytu v Anconě, Pesaru a Ferraře skončil jako básník a zpěvák v Monselice u Padovy.

Doniho literární dílo zahrnuje množství příležitostných prací, z nichž každá měla praktický účel. Ačkoli byl milovníkem hudby a instrumentalistou a pravděpodobně také komponoval, po dokončení svých hlavních spisů se již hlubšímu vědeckému zájmu nevěnoval. Dialogo della musica má velkou hudebně-historickou hodnotu jako pramenný text; obsahuje četné komentáře k italské hudbě 16. století, k instrumentální hře – zejména k praxi hry na violu a varhany – a k hudebnímu životu své doby. Dílo vzniklo podle vzoru sbírky novel Il Decamerone (1350–1353) Giovanniho Boccaccia: společnost se scházela, aby zpívala čtyřhlasé a osmihlasé madrigaly. První večer zazněly mimo jiné skladby Claudia Veggia, Vincenza Ruffa, Giovanniho Battisty Riccia, Jakoba Arcadelta a Girolama Parabosca, druhý večer skladby Perissone Cambia, Jacqueta de Berchem, Adriana Willaerta, Cypriana de Rore, Jakoba Buuse a dalších představitelů madrigalového umění.

La Libraria a La seconda Libraria (1550/1551) byly bibliografické práce, v nichž Doni podával přesný popis dostupných italských knih a rukopisů o hudbě. Poskytl také informace o systému akademií a historický nástin všech v té době existujících akademií. Zanechal po sobě také autobiografii a četné publicistické práce.

Doni si úsudku svých současníků všímal jen málo nebo vůbec. Jeho pamflety namířené proti řadě veřejných osobností vedly dokonce k tomu, že ho nositel Nobelovy ceny Giosuè Carducci považoval za „ostudu naší [italské] literatury“ („vergogna delle nostre lettere“). Carl Friedrich Flögel ve své knize Geschichte der komischen Litteratur (1785) zdůraznil satirické a manýristické prvky jeho díla.

„Jestli někdy existoval zvláštní spisovatel, pak to byl Doni. Přídomek Bizarro, který přijal v akademii Peregrini, dokonale vystihuje jeho povahu; byl to totiž člověk, který si jak ve své poezii, tak v prozaických dílech vybíral velmi podivné cesty. Jeho vynálezy a concety byly bláznivé a rozmarné nápady, jimiž se snažil získat zvědavost a potlesk čtenářů, kteří byli tehdy takovými věcmi nadšeni. Mezi množstvím burleskních slovních obratů lze nalézt neméně podivuhodné stopy jeho dobré hlavy a hlubokého rozhledu ve vědách, které se snoubí s živým stylem psaní a všude jsou protkány satirickými nápady.“

Carl Friedrich Flögel

• Novella milostná – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 50, úvod František Sekanina, z Ernstovy sbírky staroitalských novell přeložil Jiří Prošek, s. 99–100. Praha: J. R. Vilímek, 1913

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton_Francesco_Doni na německé Wikipedii.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Francesco Doni na Wikimedia Commons