Bandikut nosatý
 Bandikut nosatý | |
|---|---|
 Bandikut nosatý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | bandikuti (Peramelemorphia) |
| Čeleď | bandikutovití (Peramelidae) |
| Rod | bandikut (Perameles) |
| Binomické jméno | |
| Perameles nasuta Geoffroy, 1804 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bandikut nosatý (Perameles nasuta) je savec žijící na východním pobřeží Austrálie. má poměrně dlouhý nos a na zádech nemá pruhy.
Výskyt
Vyskytuje se v celé východní Austrálii až po jižní Victorii, avšak v úzkém pruhu podél pobřeží. Obvykle nepřekračuje západní svahy Velkého předělového pohoří. Obývá oblasti od hustého deštného lesa až po krajinu s řídkým porostem.
Základní data
Délka bandikuta nosatého je 30 až 42 cm. Jeho hmotnost je přibližně 850 až 1100 g.
Zajímavosti
Bandikuti vypadají jako malá prasátka. Pomocí nosu hledají na zemi a ve spadaném listí potravu, obzvláště hmyz a jeho larvy, ale i rostlinnou potravu. Pronikají i do okrajových částí měst, např. Sydney, kde v noci prohrabují zahrady. Zahradníci je proto pronásledují jako škůdce. Slovo bandikut pochází z indického drávidského jazyka Telugu, kde slovo pandi kottu nebo pandi kokku znamená "prasečí krysa". Původně se vztahovalo na jiné zvíře - velkou indickou krysu bandikotu(Bandicota indica a B. bengalensis), která se bandikutovi podobá velikostí i dlouhým čenichem. Na australské bandikuty toto jméno přenesli až Angličané v 19. století. Ve starší české literatuře se pro bandikuty používalo jméno vakojezevci.
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu bandikut nosatý na Wikimedia Commons
