Charcotova noha

Charcotova noha (Charcotova neuropatická osteoarthropatie) je chronické, progresivní onemocnění kostí a kloubů nohou vznikající na podkladě poškození nervů (neuropatie).[1]

Nejčastější příčinou poškození nervů je cukrovka. V akutním stádiu onemocnění je noha oteklá, zarudlá a teplá.

Historie

Souvislost mezi onemocněním páteře a akutní arthropatií v oblasti nohy poprvé pozoroval J. K. Mitchell v roce 1831 [2]. Jean-Martin Charcot, po kterém je tato choroba pojmenována, od roku 1853 studoval pacienty s tabes dorsalis (komplikace syfilis, která způsobuje postižení nervů na dolních končetinách) a jako první v roce 1868 publikoval článek popisující vznik akutní arthropatie v závislosti na postižení nervů [3]. Charcot věřil, že příčinou onemocnění je destrukce trofických center centrálního nervového systému, která kontrolují nutriční zásobení kostí a kloubů. O téměř 70 let později W. R. Jordan poprvé poukázal na souvislost mezi diabetem a Charcotovou nohou [4]. V současné době je právě cukrovka nejčastější příčinou postižení nervů na dolních končetinách, a tedy i nejčastější příčinou vzniku tohoto onemocnění.

Popis

Výskyt Charcotovy nohy v populaci pacientů s cukrovkou se podle studií ze 60. let pohybuje mezi 0,3-0,5 %. Rentgenologické změny na kostech nohy ve smyslu Charcotovy nohy se však objevují mnohem častěji, bývají přítomny u 1,4-29 % pacientů s diabetem. Studie z posledních let ukazují, že výskyt této choroby se pohybuje okolo 1-5 % diabetiků [5]. Nejčastější výskyt onemocnění je mezi 5. a 6. dekádou života u pacientů s délkou trvání diabetu více než deset let [6]. Oboustranné postižení bylo pozorováno u 9-39 % pacientů. Onemocnění výrazně zvyšuje riziko vzniku vředu postižené končetiny, dále roste i riziko amputace a je prokázáno i zkrácené přežívání pacientů s Charcotovou nohou [7].

Diagnostika

Diagnostika Charcotovy nohy je založena na klinickém obrazu onemocnění a na pomocných vyšetřeních. V akutním stádiu je postižená noha oteklá, zarudlá a někdy i bolestivá. Výskyt vředů, alespoň v počátečním stádiu, je vzácný. Neuropatie hraje zásadní roli při vzniku Charcotovy nohy, proto její diagnostika je velmi důležitá. Stupeň neuropatie bývá zjišťován pomocí monofilament, ladičky nebo biothesiometru; u pacientů s Charcotovou nohou je v drtivé většině případů přítomno těžké postižení nervů dolních končetin. Další vyšetřovací metoda - měření kožní teploty spočívá v měření teploty nad nejvíce postiženou oblastí nohy a tuto teplotu srovnáváme se stejným místem na druhé noze. Pokud je rozdíl teplot o 2 a více stupňů Celsia, tak se jedná o aktivaci onemocnění - aktivní fázi. Tato metoda je využívána i ke sledování aktivity onemocnění během léčby. Problém nastává v případě oboustranného postižení, kdy není možné správně posoudit aktivitu onemocnění pomocí této metody. Diagnostika Charcotovy nohy pomocí rentgenologického (RTG) vyšetření je velice pozdní. RTG zobrazí až výrazné změny kostí – větší zlomeniny a posuny úlomků kostí [8]. CT (počítačová tomografie) vyšetření může pomoci k zpřesnění míst, kde jsou zlomeniny, má však podobné nedostatky jako RTG vyšetření. Spolehlivou diagnostickou metodou je naopak kostní scintigrafie, která se provádí na oddělení nukleární medicíny. K tomuto vyšetření není třeba žádné speciální přípravy. Vyšetření probíhá tak, že se do žíly podá značená látka, která se přednostně hromadí v místě poškozené kosti. Tato látka je detekována pomocí kamery, která se postupně otáčí kolem celého těla pacienta. Počítač pak výsledky zpracuje do trojrozměrného obrazu, takže lze posoudit místo a míru poškození kostí. Nejperspektivnější metodou v diagnostice Charcotovy nohy se zdá být magnetická rezonance (MRI), která dokáže odhalit i časná stádia onemocnění a může se využít i ke sledování léčby onemocnění.

Léčba

Léčba pacientů s Charcotovou nohou, zejména v akutním stádiu, musí být zahájena co nejdříve, jen tak se dá předejít komplikacím – vzniku deformit a zlomenin. Terapie se liší v jednotlivých stádiích podle aktivity onemocnění. Léčba je často zdlouhavá (nejčastěji trvá 3-12 měsíců) a klade velké nároky na spolupráci pacienta. V aktivním stádiu musí být neprodleně zajištěno maximální odlehčení postižené končetiny. Používá se celá řada různých typů odlehčovacích ortéz; zlatým standardem je speciální odlehčená sádra [9]. Ke zvýšení účinnosti léčby a zajištění stability pacienta je doporučováno současné používání podpažních berlí. Odlehčení je zcela zásadním opatřením a nelze ho nahradit žádnou jinou léčbou. Nezbytnou součástí je i pečlivá edukace pacienta s vysvětlením možných rizik nedodržování léčby (prodloužení léčby, vznik deformity, vředu, riziko amputace). Délka terapie ortézou závisí na aktivitě onemocnění (obvykle 3-6 měsíců); před úplným vysazením odlehčovací pomůcky musí předcházet období částečné a postupně se zvyšující zátěže postižené končetiny. Rizikem předčasného zatěžování může být návrat akutního stádia onemocnění. K léčbě se také využívají léky, které jsou jinak určeny pro léčbu prořídnutí kostí (osteoporózy) a jejich příznivý účinek byl prokázán i u Charcototvy nohy [10]. Neodmyslitelnou součástí komplexní léčby jak v aktivní, tak v neaktivní fázi Charcotovy nohy, je dobrá kompenzace cukrovky. U pacientů v neaktivním stádiu onemocnění je třeba dbát zejména na prevenci vzniku vředů, zvláště pak u pacientů s deformitami.

Za předpokladu včasné diagnózy a vhodné léčby se může deformitám zcela předejít. U těchto pacientů je indikována speciální preventivní diabetická obuv, u pacientů s deformitami speciální ortopedická obuv tak, aby se předešlo vzniku vředů. Při vzniku vředu je vysoké riziko amputace postižené nohy. Tito pacienti musí být léčeni komplexně – odlehčením, antibiotiky a lokálními prostředky.

Reference

  1. ↑ BÉM, Robert; JIRKOVSKÁ, Alexandra. Charcotova neuroosteoarthropatie. DMEV. 2011, roč. 14, s. 181–6. 
  2. ↑ Mitchell JK. On a new practice in acute and chronic rheumatism. Am J Med Sci 1831; 8: 55
  3. ↑ Charcot JM. Sur quelques anthropathies qui paraissent dépendre dune lesion du cervean ou de la moelle épindere. Arch Physiol Norm Pathol 1868; 1: 161-178
  4. ↑ Jordan WR. Neuritic manifestations in diabetes mellitus. Arch Intern Med 1936; 57: 307-358
  5. ↑ Gold RH, Tong DJ, Crim JR, Seeger LL. Imaging the diabetic foot. Skeletal Radiol 1995; 24: 563-71
  6. ↑ Rogers LC, Frykberg RG, Armstrong DG, Boulton AJ, Edmonds M, Van GH, Hartemann A, Game F, Jeffcoate W, Jirkovska A, Jude E, Morbach S, Morrison WB, Pinzur M, Pitocco D, Sanders L, Wukich DK, Uccioli L. The Charcot foot in diabetes. Diabetes Care 2011; 34: 2123-9
  7. ↑ Gazis A, Pound N, Macfarlane R, Treece K, Game F, Jeffcoate W. Mortality in patients with diabetic neuropathic osteoarthropathy (Charcot foot). Diabet Med 2004; 21: 1243-6
  8. ↑ Cofield RH, Morrison MJ, Beabout JW. Diabetic neuroarthropathy in the foot: patient characteristics and patterns of radiographic change. Foot Ankle 1983; 4: 15-22
  9. ↑ Sinacore DR. Acute Charcot arthropathy in patients with diabetes mellitus: healing times by foot location. J Diabetes Complications 1998; 12: 287-93
  10. ↑ Jude EB, Selby PL, Burgess J, Lilleystone P, Mawer EB, Page SR, Donohoe M, Foster AV, Edmonds ME, Boulton AJ. Bisphosphonates in the treatment of Charcot neuroarthropathy: a double-blind randomised controlled trial. Diabetologia 2001; 44: 2032-7

Externí odkazy

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.