Chotuc
Chotuc (hora) | |
---|---|
![]() Chotuc ze silnice od obce Mečíř | |
Vrchol | 255[1] m n. m. |
Prominence | 51 m ↓ |
Izolace | 4,6 km → |
Poloha | |
Stát | Česko |
Pohoří | Středolabská tabule / Mrlinská tabule / Rožďalovická tabule / Křinecká tabule |
Souřadnice | 50°16′2″ s. š., 15°7′10″ v. d. |
![]() ![]() Chotuc | |
Hornina | slínovec, jílovec |
Povodí | Mrlina |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![]() Chotuc | |
---|---|
IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
![]() Jižní svah PP Chotuc se starým třešňovým sadem | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 1. ledna 2000[2] |
Nadm. výška | 255 m n. m. |
Rozloha | 28,49 ha[3][4] |
Poloha | |
Stát | ![]() |
Okres | Nymburk |
Umístění | Křinec, okres Nymburk |
Další informace | |
Kód | 2116 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chotuc (255 m n. m.) je vrch a přírodní památka jeden kilometr severozápadně od městyse Křinec na Nymbursku ve Středočeském kraji.
Popis
Je to výrazný svědecký vrch tvaru krátkého osamoceného hřbítku směru východ–západ, tvořeného svrchnoturonskými až coniackými slínovci s polohami křemitých jílovců (ve vrcholové části). Na příkrých svazích jsou místy sesuvy. Na většině území jsou háje s habry, lípami, topoly, rozptýlené dubové porosty s příměsí jilmu, na jižním svahu byly dříve vinice, dnes třešně. Na jižním svahu je opuštěný kamenolom. Je to výhledové místo.[5]
Geomorfologické zařazení
Geomorfologicky vrch náleží do subprovincie Česká tabule, oblasti Středočeská tabule, celku Středolabská tabule, podcelku Mrlinská tabule, okrsku Rožďalovická tabule a podokrsku Křinecká tabule.[6]
Přírodní památka
Na jižní stráni Chotuce najdeme teplomilná luční společenstva s výskytem řady vzácných rostlin, např. vstavače nachového (Orchis purpurea), kamejky modronachové (Lithospermum purpurocaeruleum) či klokoče zpeřeného (Staphylea pinnata). Severní svah je porostlý lesem. Přírodní památka Chotuc zaujímá plochu 28,57 ha a byla vyhlášena nařízením Okresního úřadu Nymburk 22. 10. 1999. Na seznamu zvláště chráněných území AOPK ČR je evidována pod číslem 2116.[7]
Historie a pověsti
Vrchol kopce býval halštatským nebo halštatsko laténským hradištěm osídleným v době mezi 6. a 5. stoletím před naším letopočtem a zaniklým po příchodu Keltů.
V keltském období i ve středověku byl Chotuc významným kultovním místem, kam lidé pořádali pouti. Pohanská tradice výstupů na Chotuc byla natolik silná, že katolická církev s ní nebojovala, ale dala poutím nový náboženský význam - v 13. století nechala totiž postavit na vrcholu kapli Nejsvětější Trojice. Dnešní kostelík pochází z 15. století, později byl zbarokizován, v 19. století opraven. Pak dlouhá desetiletí chátral, až v roce 1995 byl opraven do dnešní podoby. Okolo kostelíka se rozkládá starý hřbitov na kterém se již od roku 1953 nepohřbívá.
Pod vrchem Chotuc se u silnice vedoucí do obce Mečíř nalézá opuštěný židovský hřbitov.
Galerie
-
Jižní svah
-
Pohled na louku
-
Vstavač nachový (Orchis purpurea)
-
Kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum)
-
Kakost smrdutý (Geranium robertianum)
-
Pohled na Chotuc od obce Mečíř
-
Cesta z Chotuce do Mečíře
-
Hřbitovní kaple Nejsvětější Trojice na vrcholu Chotuce
-
Starý hřbitov na vrcholu Chotuce
Odkazy
Reference
- ↑ Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 5 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-07-19]. Dostupné online.
- ↑ PR Chotuc [online]. Biolib.cz [cit. 2010-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
- ↑ Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
- ↑ DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
- ↑ Nařízení Okresního úřadu Nymburk
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chotuc na Wikimedia Commons
Galerie Chotuc na Wikimedia Commons
- Informace o Chotuci na webu Klubu za záchranu Polabí
- Chotuc na webu botany.cz