Courbet (1910)

Sesterská loď Paris při zkouškách v roce 1914
Sesterská loď Paris při zkouškách v roce 1914
Základní údaje
Vlajka
Typbitevní loď
Třídatřída Courbet
Zahájení stavby1910
Spuštěna na vodu1911
Uvedena do služby1913
Osud9. června 1944 potopena jako vlnolam
Takticko-technická data
Výtlak23 189 tn (standardní)
25 579 tn (plný)
Délka166 m
Šířka27 m
Ponor9 m
Pohon4 turbínová soustrojí
24 kotlů na uhlí, později naftu
28 000 hp
Rychlost21 uzlů
Posádka1115
Pancířboky 180–270 mm
paluby 30, 30, 12 a 40 mm
čela věží 320 mm
Výzbroj(po dokončení):
12× 305 mm (6×2)
22× 138,6 mm
4× 47 mm
4× 457mm torpédomet

Courbet byla francouzská bitevní loď stejnojmenné třídy. Tato třída představovala první generaci francouzských dreadnoughtů. Loď byla pojmenována na počest admirála Amédéa Courbeta a účastnila se prvnídruhé světové války.

Za první světové války se Courbet podílel na blokádě Otrantského průlivu. V letech 1923–1924 byla loď modernizována. Byla u ní zvýšena elevace hlavních děl, část kotlů byla schopna používat naftu jako palivo a nový byl i systém řízení palby. Dva přední komíny byly spojeny v jeden. V letech 1937–1938 byly vyměněny kotle a odstraněny torpédomety.

Počátkem druhé světové války se loď účastnila obrany Francie a po německém vítězství odplula do Anglie i s řadou spojeneckých vojáků na palubě. Zde loď nějaký čas nečinně kotvila, jelikož byla podřízena vládě ve Vichy, která s Němci uzavřela mír, než byla během britské Operace Catapult násilně obsazena. O sedm dní později byla předána silám Svobodných Francouzů. Loď byla většinu války zakotvena v Plymouthu a sloužila jako ubytovací plavidlo a protiletadlová baterie. V roce 1944 bylo při plánování Operace Overlord rozhodnuto potopit ji jako součást vlnolamu „Gooseberry“ u britského sektoru Sword. Stalo se tak 9. června 1944. Courbet dodnes spočívá na dně poblíž francouzské obce Ouistreham.

Uživatelé

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku French battleship Courbet (1911) na anglické Wikipedii.

Literatura

Související články

Externí odkazy