Formule 1 v roce 1960

11 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1960)
Mistr světa - Jack Brabham
Obecné informace
Počet závodů	10
Počet pilotů	27
Pohár jezdců
První	Jack Brabham (Cooper–Climax)
Druhý	Bruce McLaren (Cooper–Climax)
Třetí	Stirling Moss (Cooper–Climax)
Pohár konstruktérů
První	Cooper 48 bodů
Formule 1
◄ 1959 1961 ►

XI. Mistrovství světa jezdců a 3. ročník poháru konstruktérů zahájila 7. února Grand Prix Argentiny a po 10 závodech 20. listopadu při Grand Prix USA byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1960 se stal Jack Brabham a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Cooper.

Pohled na sezónu

Ziskem titulu mistra světa odhalil své schopnosti a kapacitu mladý inženýr z Austrálie, Jack Brabham. Seriál velkých cen začal na jihoamerickém kontinentu, v argentinském Buenos Aires představením revolučního konceptu Colina Chapmana nazvaného Lotus 18. Samotný závod se odehrával v režii Mosse na voze Lotus, který až do 41. kola vedl, ale cílovou pásku jako první proťal Bruce McLaren. Stirling Moss si náladu spravil hned v následující GP Monaka a zde se již o vítězství nenechal připravit. Po pauze způsobené 500 mil v Indianapolis, která byla do kalendáře formule 1 zařazena naposledy, se závodní pole sjelo do Holandska. Závodu od začátku do konce vévodil úřadující mistr světa Brabham. Na řadu přišla Velká cena Belgie, která se do historie zapsala černým písmem. Nejprve v tréninku, před zatáčkou Burnenville Lotus Stirlinga Mosse ztratil kolo, pilot byl doslova katapultován ze své sedačky, bezvládný pilot zůstal ležet u silnice a jen zázrakem přežil a po víc než roce se vrátil zpět do formule 1. V závodě již osud nebyl tak benevolentní, poprvé zasáhl v 19. kole Chrise Bristowa a shodou okolností na stejném místě jako před 24 hodinami, před zatáčkou Burnenville. Bristow na místě zemřel. Kvůli nehodě se začalo mluvit o nedostatečné bezpečnosti ve F1. Přesto závod pokračoval dál a o pět kol později další nehoda, jež vzala život Alana Staceye. Závod vyhrál Brabham, ale nebylo co slavit. Následující tři závody znovu vyhrál Brabham, který si tak kvůli nepřítomnosti Mosse, zajistil titul mistra světa. Moss se vrátil až na poslední Velkou cenu USA, která se jela poprvé na Floridě a dokázal zde triumfálně zvítězit. Rokem 1960 se uzavřela éra závodních vozů klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol.

Pravidla

• Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
  • 1. 8 bodů
  • 2. 6 bodů
  • 3. 4 body
  • 4. 3 body
  • 5. 2 body
  • 6. 1 bod
• Do konečné klasifikace se započítává pouze 6 nejlepší výsledky ze 10 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.
• Technika – Vozy mohou používat motory 2500 cm³ bez kompresoru nebo 750 cm³ s přeplňováním
• Hmotnost - hmotnostní limit nebyl stanoven

Závody započítávané do MS

Datum	Grand Prix	Náhled	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 13. únor	Argentina Buenos Aires (Výsledky)		Závod	Bruce McLaren	Cooper-Climax T51	Bruce McLaren
			Kolo	Stirling Moss	Lotus-Climax 18
			Pole	Stirling Moss	Lotus-Climax 18
2. GP 29. květen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Lotus-Climax 18
			Kolo	Bruce McLaren	Cooper-Climax T51
			Pole	Stirling Moss	Lotus-Climax 18
3. GP 30. květen	Indy 500 Indianapolis (Výsledky)		Závod	Jim Rathmann	Watson-Offenhauser
			Kolo	Jim Rathmann	Watson-Offenhauser
			Pole	Eddie Sachs	Ewing-Offenhauser
4. GP 4. červen	Nizozemsko Zandvoort (Výsledky)		Závod	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
			Kolo	Stirling Moss	Lotus-Climax 18
			Pole	Stirling Moss	Lotus-Climax 18
5. GP 18. červen	Belgie Spa-Francorchamps (Výsledky)		Závod	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
			Kolo	Jack Brabham Innes Ireland Phil Hill	Cooper-Climax T51 Lotus-Climax 18 Cooper-Climax T51
			Pole	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
6. GP 3. červenec	Francie Remeš (Výsledky)		Závod	Jack Brabham	Cooper-Climax T51	Jack Brabham
			Kolo	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
			Pole	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
7. GP 3. červenec	Velká Británie Silverstone (Výsledky)		Závod	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
			Kolo	Graham Hill	BRM P25
			Pole	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
8. GP 14. srpen	Portugalsko Boavista (Výsledky)		Závod	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
			Kolo	John Surtees	Lotus-Climax 18
			Pole	John Surtees	Lotus-Climax 18
9. GP 4. září	Itálie Monza (Výsledky)		Závod	Phil Hill	Cooper-Climax T51
			Kolo	Phil Hill	Cooper-Climax T51
			Pole	Phil Hill	Cooper-Climax T51
10. GP 20. listopad	USA Riverside (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Lotus-Climax 18
			Kolo	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
			Pole	Stirling Moss	Lotus-Climax 18

Argentina

V prvním závodě sezóny, která začala pouze 2 měsíce po skončení té minulé, zvítězil po napínavém závodě Bruce McLaren. Druhý byl Cliff Allison a třetí dojel Stirling Moss ve sdíleném voze s Mauricem Trintignantem.

Monaco

V Monaku zvítězil Stirling Moss a druhý Bruce McLaren navýšil bodový náskok na Jacka Brabhama, který byl ze závodu diskvalifikován. Třetí dokončil Phil Hill.

Indianapolis 500

Těsná bitva v závodě Indy 500 mezi Jimem Rathmannem a Rodgerem Wallardem, skončila lépe pro prvního zmíněného. Třetí se ztrátou 3 minut dojel Paul Goldsmith.

Nizozemsko

Stirling Moss nedokázal zužitkoval pole position a hned v prvním kole ho předjel Jack Brabham, který na prvním místě zůstal až do konce závodu. Na ním dojel Innes Ireland a třetí Graham Hill.

Belgie

Ve Spa si Jack Brabham dojel pro Grand Slam a to i přes to že se o nejrychlejší kolo dělelit s Philem Hillem a Innesem Irelandem. V předposledním kole se u Grahama Hilla objevily problémy s motorem a on musel odstoupit z třetího místa. Jeho místo tak převzal Olivier Gendebien. Druhý za Brabhamem skončil Bruce McLaren.

Francie

Po prvních dvou neúspěšných závodech Brabham bez problémů dojížděl na prvním místě a nebylo tomu jinak ani ve Francii. Druhý za ním dojel Olivier Gendebien a třetí pak Bruce McLaren.

Velká Británie

I přesto, že ještě 5 kole před koncem závodu na okruhu Silverstone vedl Graham Hill, tak po jeho nehodě dojel první zase Jack Brabham. Druhý dojel John Surtees a třetí Innes Ireland.

Portugalsko

První závod na okruh Monsanto, který se do kalendáře vrátil naposledy další sezónu, ovládl Jack Brabham. Druhý byl Bruce McLaren a přetí Jim Clark.

Itálie

Po pěti vítězstvích Jacka Brabhama, zvítězil na domácí trati svého vozu Phil Hill. Avšak nutno dodat že Brabham se thohto závodu vůbec neúčastnil. Získal pole position i nejrychelší kolo a od Grand Slamu ho dělil jen jeho soupeř Richie Ginther, se ktrým se v závodě prali o vedení. Ginther nakonec dojel druhý a za ním Willy Mairesse.

USA

Okruh Riverside nahradil Sebring z minulé sezóny, ale nepřesvědčil veřejnost o svých kvalitách a tak se v další sezóně také neoběvil. Poslední závod sezóny vyhrál Stirling Moss, který v pátém kole předjel Brabhama více o vedení nebojoval. Druhý dojel Ireland a třetí McLaren. I přesto, že Brabham nakonec dojel až čtvrtý, tak titul získal již s vlekým přehledem.

Závody nezapočítávané do MS

Konečné hodnocení Mistrovství Světa

Pohár jezdců

Poř.	Jezdci	ARG	MON	500	NED	BEL	FRA	GBR	POR	ITA	USA	Body
1	Jack Brabham	Ret	DSQ		1	1	1	1	1		4	43
2	Bruce McLaren	1	2		Ret	2	3	(4)	2		3	34 (37)
3	Stirling Moss	3† / Ret	1		4	DNS			DSQ		1	19
4	Innes Ireland	6	9		2	Ret	7	3	6		2	18
5	Phil Hill	8	3		Ret	4	12	7	Ret	1	6	16
6	Olivier Gendebien					3	2	9	7		12	10
7	Wolfgang von Trips	5	8		5	Ret	11	6	4	5	9	10
8	Jim Rathmann			1								8
9	Richie Ginther		6		6		DNS			2		8
10	Jim Clark				Ret	5	5	16	3		16	8
11	Tony Brooks		4		Ret	Ret	Ret	5	5		Ret	7
12	John Surtees		Ret					2	Ret		Ret	6
13	Cliff Allison	2	DNQ									6
14	Rodger Ward			2								6
15	Graham Hill	Ret	7		3	Ret	Ret	Ret	Ret		Ret	4
16	Willy Mairesse					Ret	Ret			3		4
17	Paul Goldsmith			3								4
18	Jo Bonnier	7	5		Ret	Ret	Ret	Ret	Ret		5	4
19	Henry Taylor				7		4	8			14	3
20	Carlos Menditeguy	4										3
21	Don Branson			4								3
22	Giulio Cabianca									4		3
23	Johnny Thomson			5								2
24	Lucien Bianchi					6	Ret	Ret				1
25	Ron Flockhart						6				Ret	1
26	Eddie Johnson			6								1
27	Hans Herrmann									6		1
—	Maurice Trintignant	3†	Ret		Ret		Ret	11			15	0
—	Lloyd Ruby			7								0
—	Edgar Barth									7		0
—	Jim Hall										7	0
—	Roy Salvadori		Ret		DNS			Ret			8	0
—	Bruce Halford		DNQ				8					0
—	Bob Veith			8								0
—	Carel Godin de Beaufort				8							0
—	Piero Drogo									8		0
—	Masten Gregory	12	DNQ		DNS		9	14	Ret			0
—	Alberto Rodriguez Larreta	9										0
—	Bud Tingelstad			9								0
—	Wolfgang Seidel									9		0
—	Dan Gurney		NC		Ret	Ret	Ret	10	Ret			0
—	Chuck Daigh		DNQ		DNS	Ret	DNS	Ret			10	0
—	Ian Burgess		DNQ				10	Ret			Ret	0
—	José Froilán González	10										0
—	Bob Christie			10								0
—	Fred Gamble									10		0
—	Roberto Bonomi	11										0
—	Red Amick			11								0
—	Pete Lovely										11	0
—	David Piper						Ret	12				0
—	Duane Carter			12								0
—	Gino Munaron	13					Ret	15		Ret		0
—	Brian Naylor		DNQ					13		Ret	Ret	0
—	Bill Homeier			13								0
—	Bob Drake										13	0
—	Nasif Estéfano	14										0
—	Gene Hartley			14								0
—	Chuck Stevenson			15								0
—	Bobby Grim			16								0
—	Alan Stacey	Ret	Ret		Ret	Ret						0
—	Chris Bristow		Ret		Ret	Ret						0
—	Giorgio Scarlatti	Ret	DNQ							Ret		0
—	Lance Reventlow		DNQ		DNS	Ret		DNS				0
—	Harry Schell	Ret										0
—	Ettore Chimeri	Ret										0
—	Antonio Creus	Ret										0
—	Shorty Templeman			Ret								0
—	Jim Hurtubise			Ret								0
—	Jimmy Bryan			Ret								0
—	Troy Ruttman			Ret								0
—	Eddie Sachs			Ret								0
—	Don Freeland			Ret								0
—	Tony Bettenhausen			Ret								0
—	Wayne Weiler			Ret								0
—	A. J. Foyt			Ret								0
—	Eddie Russo			Ret								0
—	Johnny Boyd			Ret								0
—	Gene Force			Ret								0
—	Jim McWithey			Ret								0
—	Len Sutton			Ret								0
—	Al Herman			Ret								0
—	Dempsey Wilson			Ret								0
—	Dick Rathmann			Ret								0
—	Jack Fairman							Ret				0
—	Keith Greene							Ret				0
—	Mario de Araujo Cabral								Ret			0
—	Alfonso Thiele									Ret		0
—	Vic Wilson									Ret		0
—	Arthur Owen									Ret		0
—	Mike Taylor					DNS						0
—	Horace Gould									DNS		0
Poř.	Jezdci	ARG	MON	500	NED	BEL	FRA	GBR	POR	ITA	USA	Body

Pohár konstruktérů

Poř.	Konstruktéři	ARG	MON	NED	BEL	FRA	GBR	POR	ITA	USA	Body
1	Cooper-Climax	1	(2)	1	1	1	1	1	8	(3)	48 (58)
2	Lotus-Climax	(6)	1	2	5	(5)	2	3		1	34 (37)
3	Ferrari	2	3	5	4	11	(6)	4	1		26 (27)
4	BRM	7	5	3	Ret	Ret	10	Ret		5	8
5	Cooper-Maserati	4	Ret	Ret		9	14	Ret	Ret	9	3
6	Cooper-Castellotti		DNQ			Ret	15		4		3
7	Porsche								6		1
—	Behra-Porsche-Porsche	12							10		0
—	Scarab	WD	DNQ	DNS	Ret	DNS				10	0
—	Aston Martin			DNS			11				0
—	Cooper-Ferrari									11	0
—	Maserati	13							DNS	13	0
—	JBW-Maserati		DNQ				13		Ret	Ret	0
—	Vanwall					Ret					0
Poř.	Konstruktéři	ARG	MON	NED	BEL	FRA	GBR	POR	ITA	USA	Body

Národy

1. Velká Británie 72
2. USA 48
3. Austrálie 43
4. Nový Zéland 37
5. Belgie 15
6. Německo 11
7. Švédsko 4
8. Argentina 3
9. Itálie 3

Roční statistiky

Související články

• Historie Formule 1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1960 na Wikimedia Commons