69. ročník cyklistického závodu Giro d'Italia se konal mezi 12. květnem a 2. červnem 1986. Vítězem se stal Ital Roberto Visentini z týmů Carrera Jeans–Vagabond. Na druhém a třetím místě se umístili dva bývalí vítězové, Giuseppe Saronni (vítěz z let 1979 a 1983) a Francesco Moser (vítěz ročníku 1984).
Týmový kolega Roberta Visentiniho Guido Bontempi vyhrál bodovací soutěž, Španěl Pedro Muñoz (Fagor) vyhrál vrchařskou soutěž a Ital Marco Giovannetti (Gis Gelati–Oece) vyhrál soutěž mladých jezdců. Společně s tím dokončil osmý celkově. Tým Supermercati Brianzoli–Essebi vyhrál soutěž týmů.
Týmy
Na Giro d'Italia 1986 bylo pozváno celkem 19 týmů.[1] Každý tým poslal na start 9 jezdců, což znamenalo že závod začal s pelotonem 171 jezdců. Týmová prezentace proběhla 11. května v Palazzo dei Normanni. Do cíle v Meranu dojelo 143 jezdců.
Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:
Ariostea–Gres
Atala–Ofmega
Carrera Jeans–Vagabond
Cilo–Aufina–Gemeaz Cusin
Del Tongo–Colnago
Dromedario–Laminox–Fibok
Ecoflam-Jollyscarpe-BFB Bruc.
Fagor
Gis Gelati–Oece
La Vie Claire
Magniflex–Centroscarpa
Malvor–Bottecchia–Vaporella
Murella–Fanini
Panasonic–Merckx–Agu
Sammontana–Bianchi
Santini–Cierre
Skala–Skil
Supermercati Brianzoli–Essebi
Vini Ricordi–Pinarello
Favorité před závodem
Na start se nepostavil obhájce vítězství, Bernard Hinault. Novinář z El Mundo Deportivo věřil, že Greg LeMond, Francesco Moser a Giuseppe Saronni jsou největšími favority na celkové vítězství.[2] Zároveň si také myslel, že nejlepším Španělem v závodu bude Pedro Muñoz. Sportovní ředitel týmu Atala–Ofmega Franco Cribroli věřil, že Saronniho výsledky budou záviset na tom, jakou formu si udrží v horách.[3] Zároveň si také myslel, že nejlepšími zahraničními jezdci budou Nizozemec Johan van der Velde a Švýcar Niki Rüttimann.
Trasa a etapy
Trasa Gira d'Italia 1986 byla odhalena veřejnosti v televizi hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 8. února 1986.[4] Trasa zahrnovala 4 časovky, 3 individuální a jednu týmovou. Kategorizovaná stoupání byla součástí 12 etap. Tři tyto etapy měly vrcholové finiše: 14. etapa do Sauze d'Oulx, 16. etapa do Foppola a 19. etapa do Peia. Organizátoři se rozhodli nezahrnout žádné dny volna. Torriani nechtěl, aby se Giro křížilo s Mistrovstvím světa ve fotbale 1986, které se konalo v Mexiku. Ve srovnání s předchozím ročníkem byla trasa o 140 km kratší, zahrnovala o 2 dny volna méně a stejný počet časovek.[5] Závod také zahrnoval stejné množství etap, ale méně půlených etap.
Švýcar Urs Freuler, vítěz prologu, byl prvním jezdcem, který si oblékl maglia rosa, dres pro lídra závodu. Během prvních 5 dnů si oblékl růžový dres 5 jezdců. Po dojezdu 6. etapy se lídrem stal Giuseppe Saronni, vítěz Gira z let 1979 a 1983. Své vedení si držel až do 15. etapy. V 16. etapě, v níž se závod dostal do Alp, se dostal do vedení Roberto Visentini díky svému silnému výkonu v této etapě. Visentini poté úspěšně hájil vedení až do konce závodu 2. června.
Průběžné pořadí
Během Gira d'Italia 1986 byly nošeny 4 různé dresy. Lídr celkového pořadí, kalkulovaného sčítáním časů dojezdů jednotlivých jezdců do cíle a přidáváním bonusů pro první 3 jezdce v cíli etapy s hromadným startem, nosil růžový dres. Tato soutěž je nejdůležitější, a její vítěz je obecně považován za celkového vítěze závodu..[6]
Body do bodovací soutěže, jejíž lídr nosil fialový dres, bylo možné získal za dokončení etapy mezi prvními 15 cyklisty. Další body bylo možné získat na sprinterských prémiích. Zelený dres byl udělován lídrovi vrchařské soutěže. V této klasifikaci byly body udíleny za dosažení vrcholu před ostatními závodníky. Každé hodnocené stoupání bylo klasifikováno jako první, druhé nebo třetí kategorie. Na prémiích vyšší kategorie bylo možné získat více bodů. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu trasy, bylo možné získat více bodů než na normálních prémiích první kategorie. Cima Coppi tohoto ročníku byl průsmyk Pordoi. První jezdec, jenž se na tento průsmyk dostal, byl Španěl Pedro Muñoz. Bílý dres nosil lídr soutěže mladých jezdců. Pořadí této soutěže bylo určováno stejným způsobem jako celkové pořadí, ale této klasifikace se mohli zúčastnit pouze neo-profesionálové (jezdci, kteří byli profesionály 3 a méně let). Existovala zde také soutěž týmů. V této soutěži se po každé etapě přičetly časy 3 nejlepších jezdců. Vedoucí tým této soutěže byl ten s nejnižším celkovým časem.