Hierón I.

Hierón I.
Narození6. století př. n. l.
Úmrtí466 př. n. l.
Katánie
Povolánípolitik
Oceněnívítěz Olympijských her v dostizích (472 př. n. l.)
vítěz Olympijských her v závodě vozatajů (468 př. n. l.)
DětiDeinomenes the Younger
RodičeDeinomenes
PříbuzníGelón, Polyzelus a Thrasivoulos of Syracuse (sourozenci)
Funkcesyrakuský tyran (477–466 př. n. l.)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hierón, vítěz olympijských her, autor: James Barry

Hierón (starořecky Ἱέρων – Hierón) byl tyran Gely a Syrakus v 5. stol před Kr.[1]

Hierón se stal tyranem Syrakus po smrti svého bratra Gelóna, který původně vládl jen v Gele. Gelón se v Gele chopil moci v roce 491 př. n. l. po smrti tyrana Hippokrata.[2] V roce 485 př. n. l. si ho syrakuští aristokraté, které vyhnal lid, zavolali na pomoc a Gelón si ze Syrakus udělal svou rezidenci a vládcem Gely jmenoval svého bratra Hieróna.[3][4] Když v roce 480 před Kr. řečtí tyrani Gelón a Theron porazili Kartágo,[5] staly se Syrakusy vedoucí mocností ve Velkém Řecku.[6] Po smrti Gelóna moc v Syrakusách převzal Hierón navzdory nárokům svého bratra Polyzéla.[1]

Hierón na začátku své vlády (477 př. n. l.) razantně vystupoval proti Krotónu. V roce 475 př. n. l. zničil sicilské město Katanu a znovu jej založil jako Aitne s 10 000 novými osadníky. Etrusky porazil v roce 474 př. n. l. v rozhodující námořní bitvě u Kúm a založil syrakuskou kolonii na ostrově Ischia. O dva roky později svrhl vládu tyrana Therona v Akragantu, protože ten po smrti Gelóna podporoval Polyzéla.[7]

Jeho panovnický dvůr hojně navštěvovali významní básníci a filosofové, včetně Aischyla, Simónida a Epicharma. Jeho vítězství v jezdeckém závodu a závodu dvoukolových vozů se čtyřspřežím na olympijských[3] a pýthických hrách oslavil v epinikiích lyrický básník Pindaros.[1] Hierón zemřel v roce 466 př. n. l. a jeho smrtí tyranida v Syrakusách skončila.[8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hierón I. na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c ADKINS, Lesley; ADKINS, Roy A. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 64. 
  2. ↑ Adkins (2011), s. 63
  3. ↑ a b Pausanias, Periégésis TES Hellados, 8,42 , 8.
  4. ↑ Kronika ľudstva. Bratislava: Fortuna print, 1995. ISBN 80-7153-090-5. S. 102. 
  5. ↑ Adkins (2011), s. 158
  6. ↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Dejiny písané Rímom. Bratislava: Mladé letá, 1988. S. 64. 
  7. ↑ Adkins (2011), s. 85
  8. ↑ Adkins (2011), s. 19

Externí odkazy