John Betjeman
John Betjeman | |
---|---|
Narození | 28. srpna 1906 Londýn |
Úmrtí | 19. května 1984 (ve věku 77 let) Cornwall |
Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
Místo pohřbení | St Enodoc's Church, Trebetherick |
Alma mater | Magdalen College Marlborough College Highgate School Dragon School Byron House School |
Povolání | básník, překladatel, novinář, literární kritik, scenárista a televizní moderátor |
Ocenění | Heinemann Award (1948) Albertova medaile (1973) Russell Loines Award for Poetry Králova zlatá medaile za poezii Knight Bachelor … více na Wikidatech |
Nábož. vyznání | anglikánství |
Choť | Penelope Chetwode (1933–1972)[1] |
Partner(ka) | Elizabeth Cavendish |
Děti | Candida Lycett Green Paul Betjeman[2] |
Rodiče | Ernest Edward Betjemann[2] a Mabel Bessie Dawson[2] |
Příbuzní | Lucy Lycett Green[2], Imogen Lycett Green[2], Endellion Lycett Green[2], David Lycett Green[2] a John Lycett Green[2] (vnoučata) |
Funkce | Poet Laureate of the United Kingdom (1972–1984) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
John Betjeman (28. srpna 1906, Londýn – 19. května 1984, Trebetherick) byl anglický básník. Od roku 1972 až do své smrti v roce 1984 byl britský poeta laureatus. Byl zakládajícím členem The Victorian Society a vášnivým obráncem viktoriánské architektury. Pomohl zachránit před demolicí například železniční stanici St Pancras.
Život
Jeho rodina byla nizozemského původu. Otec vlastnil malou firmu na výrobu ozdobného nábytku. Na střední škole byl jeho učitelem Thomas Stearns Eliot.[3] Během studia ho setkání s díly Arthura Machena přivedlo k anglikánství a vstupu do High Church.
Začal studovat na Oxfordu anglický jazyk a literaturu, ale nebyl dobrým studentem. Jeho učitel C. S. Lewis ho považoval za „zahálčivého ješitníka“ a Betjeman na oplátku považoval Lewise za nepřátelského, náročného a neinspirativního učitele. Školu nakonec nedokončil, přičemž šířil teorii, že nebyl schopen vykonat zkoušku z Písma svatého. Ale nebyla to pravda, jeho studijní výsledky byly celkově špatné. Betjemanův akademický neúspěch v Oxfordu ho poznamenal na zbytek života a nikdy se nesmířil s C. S. Lewisem, ke kterému choval natrvalo hořký odpor.[4][5]
Po odchodu z Oxfordu krátce pracoval jako soukromý tajemník, učitel a filmový kritik pro Evening Standard. V letech 1930 až 1935 byl zaměstnán v Architectural Review jako asistent redaktora. V této době se také připojil k MARS Group, organizaci mladých modernistických architektů a kritiků architektury.
V roce 1939 nebyl přijat ke službě ve vojsku, ale našel válečnou práci ve filmové divizi ministerstva informací. V roce 1941 se stal britským tiskovým atašé v neutrálním Irsku. Oblíbená legenda říká, že ho IRA chtěla zavraždit, ale příkaz byl zrušen poté, co se s ním jistý člen IRA setkal a byl ohromen jeho prací. Jeho oficiálním úkolem bylo navázat přátelské kontakty s předními osobnostmi dublinské literární scény. Spřátelil se zejména s Patrickem Kavanaghem, který byl tehdy na samém začátku své kariéry. Kavanagh zmiňuje Betjemana v několika básních.
Po válce se stal jedním z nejpopulárnějších britských básníků. Jeho Sebraných básní se v roce 1958 prodalo přes 100 tisíc výtisků. V roce 1960 byl jmenován komandérem Řádu britského impéria. V roce 1969 byl jmenován rytířem (Knight Bachelor).
Byl patrně bisexuál, obvykle se prý zamilovával do školáků, aniž by s nimi navazoval vztahy.[6][7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Betjeman na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ John Betjeman. Britannica.com [online]. [cit. 2024-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TICKELL, Oliver. The dilettante and the dons | Oxford Today. web.archive.org [online]. 2009-04-17 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online.
- ↑ ALBERGE, Dalya. ‘This idle prig’: the truth about CS Lewis and John Betjeman’s long-lasting feud. The Observer. 2024-04-14. Dostupné online [cit. 2024-12-06]. ISSN 0029-7712. (anglicky)
- ↑ THOMPSON, Jonathan. Betjeman Poet, hero of Middle England and a very bad boy. The Independent [online]. 2006-08-13 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online.
- ↑ GOWERS, Justin. Why John Betjeman is a true gay icon. The Guardian [online]. 2008-12-17 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online.