Karl Barth
| Karl Barth | |
|---|---|
 Karl Barth (březen 1956) | |
| Narození | 10. května 1886 Basilej |
| Úmrtí | 10. prosince 1968 (ve věku 82 let) Basilej |
| Místo pohřbení | Friedhof am Hörnli |
| Alma mater | Univerzita v Göttingenu |
| Povolání | teolog, vysokoškolský učitel, pastor a spisovatel |
| Zaměstnavatelé | Univerzita v Bonnu Univerzita v Basileji Univerzita v Göttingenu Münsterská univerzita Dukeova univerzita |
| Ocenění | Sonningova cena (1963) Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu (1968) společník Americké akademie umění a věd Čestný doktor Utrechtské univerzity Doctor honoris causa Univerzity v Edinburghu … více na Wikidatech |
| Politické strany | Švýcarská sociálně demokratická strana (od 1915) Sociálnědemokratická strana Německa (od 1932) |
| Nábož. vyznání | protestantismus Reformovaná církev |
| Choť | Nelly Barth |
| Rodiče | Fritz Barth |
| Příbuzní | Heinrich Barth (bratr) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl Barth (10. května 1886, Basilej – 10. prosince 1968, Basilej) byl švýcarský protestantský teolog, iniciátor a vůdčí osobnost tzv. dialektické teologie (zvané též teologie krize či teologie Slova). Řada autorů jej považuje za nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího teologa 20. století.[1]
Mezi nejvýznamnější Barthova díla patří jeho komentář k Pavlovu listu Římanům (Der Römerbrief) a především několikasvazková Církevní dogmatika (Kirchliche Dogmatik). V nich se snaží navázat na teologii kříže, zdůrazňuje Boží moc a iniciativu. Barth přijímá kritiku náboženství (Nietzsche, Feuerbach) a sám kritizuje lidskou snahu se dostat k Bohu. Oproti tomu staví víru, že Bůh ve své lásce sestoupí k lidem sám. Víra se tak stává spíše pasivním přijetím toho, že tím, kdo je aktivní, je Bůh.
Z Čechů byl Barthovým přítelem evangelický teolog Josef Lukl Hromádka, studovali u něj také například biblista Jan Heller či husitský teolog Zdeněk Kučera.
Dílo (výběr)
- List Římanům 1 (Der Römerbrief 1, 1919)
- List Římanům 2 (Der Römerbrief 2, 1922)
- Fides quaerens intellectum. Anselmův důkaz existence Boží v souvislostech jeho theologického programu. (Fides quaerens intellectum. Anselms Beweis der Existenz Gottes im Zusammenhang seines theologischen Programms, 1931)
- Církevní dogmatika (Kirchliche Dogmatik, Sv. I/1-IV/4 1932n.)
- Barmenské theologické prohlášení (Theologische Erklärung zur gegenwärtigen Lage der Deutschen evangelischen Kirche; 4. 1. 1934; anonymně)
- Krédo. Hlavní problémy dogmatiky, předvedené v navázání na apoštolské vyznání víry (Credo. Die Hauptprobleme der Dogmatik, dargestellt im Anschluss an das apostolische Glaubensbekentniss, 1935)
- Dogmatika v obrysu (Dogmatik im Grundriss im Anschluss an das apostolische Glaubensbekenntnis, 1947; české vydání Základy dogmatiky, Praha 1952)
- Uvedení do evangelické theologie (Einführung in die evangelische Theologie, 1962; česky Uvedení do evangelické theologie, Praha, 1988)
Ocenění
Reference
- ↑ Štefan, Jan. Karl Barth a ti druzí. Praha: CDK, 2005, str. 17
Literatura
- BARTH, Karl. Boží božství a Boží lidství: sedm kratších textů. Překlad Jan Štefan, Petr Gallus. Brno: CDK, 2005.
- BROŽ, Luděk; BARTH, Karl. Cesta Karla Bartha; Uvedení do evangelické theologie. Praha: Kalich, 1988.
- BUSCH, Eberhard. Karl Barths Lebenslauf. Nach seinen Briefen und autobiographischen Texten. München: Chr. Kaiser, 1975. Dostupné online.
- GALLUS, Petr. Člověk mezi nebem a zemí: Pojetí víry u Paula Tillicha a Karla Bartha. Jihlava: Mlýn, 2005.
- ŠTEFAN, Jan. Karl Barth a ti druzí. Brno: CDK, 2006. ISBN 80-7325-080-2.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Barth na Wikimedia Commons 
Osoba Karl Barth ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karl Barth
