Kulturně-historický typ

Kulturně-historický typ (rusky культурно-исторический тип) je teoretický koncept, který byl důkladně rozpracován Nikolajem Jakovlevičem Danilevským v jeho knize Rusko a Evropa (1871).[1][2]

Charakteristika

Pojem kulturně-historického typu hraje v Danilevského filozofii dějin ústřední roli.[3][2] Tento pojem lze nahradit dnes frekventovanějším a patrně i srozumitelnějším termínem civilizace; někdy se také užívá označení civilizace lokální či diskrétní.[4] Podle Danilevského je běžné pojetí dějin neadekvátní. Dosavadní historiografie chápe dějiny jako jednotný celek, ačkoli fakta tomu odporují. Neexistuje a ani nemůže existovat civilizace, která by byla společná všem lidem. Jednotné světové dějiny jsou fikce, založená na aplikaci periodizace a problematiky ryze evropských dějin na dějiny celého světa. Existují jen kulturně-historické typy civilizací.[5][6]

Danilevskij vyčleňuje následující typy:[4][6]

  1. egyptský;
  2. čínský;
  3. asyrsko-babylonsko-fénický, chaldejský neboli starosemitský;
  4. indický;
  5. íránský;
  6. židovský;
  7. řecký;
  8. římský;
  9. novosemitský neboli arabský;
  10. germánsko-románský neboli evropský.

Světové dějiny jsou souhrnem dílčích dějin jednotlivých kulturních typů. Teorie kulturně-historických typů má být tedy cestou, jak zdokonalit vědeckou metodologii v oblasti historie a posunout celou vědu o řád výš.[7] Danilevskij předpokládá, že v dnešní době přišel čas k rozvoji nového kulturně-historického typu, a to typu slovanského.[8][6]

Význam

Teorie kulturně-historických typů se stala samostatným přístupem ve filozofii dějin a začala žít vlastním životem bez ohledu na své původní zakladatele a stoupence. Své pokračování našla i na Západě, konkrétně v práci O. Spenglera Zánik západu.[9] Danilevského myšlenky do určité míry předstihly také filozoficko-historickou koncepci Arnolda Toynbeeho.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Losskij 2004, s. 112.
  2. ↑ a b c Бажов 2010.
  3. ↑ Nykl 2015, s. 192.
  4. ↑ a b Nykl 2015, s. 191.
  5. ↑ Nykl 2015, s. 189.
  6. ↑ a b c Losskij 2004, s. 113.
  7. ↑ Nykl 2015, s. 190.
  8. ↑ Nykl 2015, s. 193.
  9. ↑ Nykl 2015, s. 206.

Literatura

v cizích jazycích
  • БАЖОВ, С. И., 2010. Культурно-исторический тип. In: Предс. научно-ред. совета В. С. Стёпин, заместители предс.: А. А. Гусейнов, Г. Ю. Семигин, уч. секр. А. П. Огурцов. Nová filozofická encyklopedie. Moskva: Filozofický ústav RAV; Нац. обществ.-науч. фонд. Dostupné online. ISBN 978-5-244-01115-9. (rusky)
  • DANYLOVA, Tetiana; HOIAN, Ihor, 2019. Culture as a Living Organism: Some Words on Danilevsky’s Theory of Cultural-Historical Types. Path of Science. Roč. 5, čís. 10. Dostupné online [cit. 2024-06-29]. (anglicky) 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.