Lombarďané na první křížové výpravě

Lombarďané na první křížové výpravě
I Lombardi alla prima crociata
Odjezd Lombarďanů na křížovou výpravu, ilustrace k románu Tommassa Grosiho
Základní informace
Žánr	opera (dramma lirico)
Skladatel	Giuseppe Verdi
Libretista	Temistocle Solera
Počet dějství	4
Originální jazyk	italština
Literární předloha	Tommaso Grossi: I Lombardi alla prima crociata
Datum vzniku	1843
Premiéra	11. února 1843, Milán, Teatro alla Scala
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lombarďané na první křížové výpravě (I Lombardi alla prima crociata), zkráceně Lombarďané, je v pořadí čtvrtá opera Giuseppe Verdiho (1813–1901) z roku 1843. Autorem libreta je Temistocle Solera (1815 – 1878)^[1].

Přijetí Lombarďanů v milánském operním domě Teatro alla Scala o premiéře 11. února 1843 bylo ještě bouřlivější než přijetí předchozí průlomové Verdiho opery Nabucco v roce předcházejícím. Nemalou zásluhu na tom měly znovu sbory: O mia patria (O má vlasti) a Gerusalem (Jeruzalém). Verdimu se proto začalo přezdívat otec sborů. Svůj podíl na účinku měl opět i námět: osvobození Svaté země, kterou nadšené divadlo spojovalo s obrazem nesvobodné Itálie. Lombarďany Verdi připsal parmské vévodkyni Marii Luise, která mu stipendiem a pasem umožnila studovat v Miláně, a tedy vlastně počátek kariéry^[2].

• ARVINO (tenor) a
• PAGANO/POUSTEVNÍK (bas), synové Folca
• VICLINDA, Arvinova manželka (soprán)
• GISELDA, jejich dcera (soprán)
• PIRRO, Arvinův panoš, později kajícný zběh (bas)
• PRIOR, převor města Milána (tenor)
• ACCIANO, tyran z Antiochie (bas)
• ORONTE, jeho syn (tenor)
• SOFIA, Accianova manželka (soprán)

Děj opery se odehrává na pozadí skutečných historických událostí známých jako První křížová výprava (1095 - 1099), a to v Lombardii (Miláně), Antiochii a v Palestině.^[3]

Pagano a Arvino jsou synové jednoho z lombardských šlechticů, válečníka Folca. Pagano, hluboce zamilovaný do Viclindy a rozzuřený tím, že dává přednost jeho bratrovi, ho napadl a zranil a pak uprchl ze své země. Když se zvedne opona, spatříme mnichy a lid shromážděný před kostelem svatého Ambrože v Miláně - Lombardii, aby oslavili návrat omilostněného viníka. Pagano přichází a jeho bratr mu srdečně odpouští a objímá ho. V srdci Pagana však stále doutnají tytéž neuhasitelné vášně. Znovu uvažuje o zničení svého bratra a o ovládnutí své švagrové. V noci vnikne se zbraní v ruce do jeho příbytku, ale ve tmě si svou oběť splete a místo bratra zabije vlastního otce. Výčitky svědomí se ho zmocní a on prchá do palestinské pouště, aby odčinil svůj zločin, a pod rouchem poustevníka získává velkou úctu svatosti.

Uplynuly roky pokání - je to v době, kdy byli všichni křesťanští rytíři a knížata svoláni na první křížovou výpravu a Arvino se svými stoupenci přibyl do Palestiny jako velitel Lombarďanů. Zde se brzy uchýlí ke svatému poustevníkovi (Paganovi) do jeho horského útočiště a hledá u Poustevníka radu a útěchu ve svých bolestech, neboť muslimský náčelník z Antiochie mu v konfliktu unesl dceru Giseldu. Pagano, skrytý pod svým rouchem, slibuje ukončení bratrova trápení, o němž ví, že ho může ukončit, neboť Pirro, dříve Arvinův panoš a důvěrník, nyní kajícný zběh, slíbil, že Antiochii, kde má velení, vydá křesťanským hordám. V tom městě je Giselda uvězněna, je v Oronteově harému, ale chráněna jeho matkou Sofií (tajně křesťankou) a vášnivě milována jejím synem, který se pod vlivem lásky rozhodne obrátit na její víru. Giselda zapomíná na své křesťanské přátele a až příliš ochotně naslouchá slibům svého muslimského milence. Antiochie je však zrazena křesťanům, vedeným Arvinem a Paganem, všichni muslimové jsou usmrceni a Giselda si svým nářkem nad osudem svého věrného milence přivolává na svou hlavu hněv svého otce.

V úkrytu, kam se Giselda uchýlila před hněvem svého otce, se znovu objeví její milenec Oronte, který uprchl před svými nepřáteli, v převleku Lombarďana. Milenci spolu prchají, ale pronásledováni křesťany Oronte utrpí smrtelné zranění. Pagano přichází a odvádí ho do své cely a tam muslimský kníže umírá jako křesťanský konvertita.

Giselda je ve svém zoufalství díky božímu zásahu těšena vidinou ráje. Pagano, který se stal strážným duchem svého bratra, ho doprovází při obléhání Jeruzaléma, kde mu zachrání život a je smrtelně zraněn. Když Pagano umírá, sundá si kápi a odhalí své jméno. Jeho smrt tvoří závěrečnou katastrofu opery. Jeruzalém – Boží hrob je křesťany dobyt a vyrván muslimům.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lombarďané na první křížové výpravě na Wikimedia Commons
• Český překlad kompletního libreta viz Dílo Lombarďané na první křížové výpravě ve Wikizdrojích