Marina Doriová
| Princezna Marina | |
|---|---|
| kněžna neapolská | |
 Ricolfiová-Doriová na mysu Canaveral v roce 1969 | |
| Úplné jméno | Marina Ricolfiová-Doriová |
| Narození | 12. února 1935 (90 let) Ženeva,  Švýcarsko |
| Sňatek | 1971 |
| Manžel | Viktor Emanuel, kníže neapolský |
| Potomci | Emanuele Filiberto, kníže benátský |
| Dynastie | Savojští (sňatkem) |
| Otec | René Ricolfi-Doria |
| Matka | Iris Benvenutiová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Princezna Marina Savojská (rozená Marina Ricolfi-Doria; * 12. února 1935, Ženeva) je bývalá švýcarská vodní lyžařka. Třikrát soutěžila na mistrovství světa ve vodním lyžování a v letech 1955 a 1957 vyhrála zlaté medaile. V roce 1991 byla uvedena do Síně slávy Mezinárodní federace vodního lyžování.
Je vdovou po Viktoru Emanuelovi, knížeti neapolském, synu posledního italského krále a královny, Umberta II. a Marie Josefy. Měli jednoho syna, Emanuela Filiberta Savojského, knížete benátského.
Mládí a předkové
Ricolfi-Doria se narodila v Ženevě 12. února 1935[1] jako dcera Reného Ricolfi-Doria, švýcarského olympijského atleta.[2][3][4]
Kariéra
V roce 1955 začala v Cypress Gardens na Floridě ve Spojených státech amerických s vodním lyžováním. Třikrát (1953, 1955, 1957) startovala na mistrovství světa ve vodním lyžování. V roce 1955 získala zlatou medaili v tricích a v roce 1957 získala zlato ve slalomu i tricích, a stala se tak celkovou mistryní světa žen. Získala celkový titul na mistrovství Evropy každý rok od roku 1953 do roku 1956 a získala pět nebo více celkových švýcarských národních titulů. V roce 1991 byla Ricolfiová-Doriová zařazena do Síně slávy Mezinárodní federace vodního lyžování jako „nejlepší lyžařka z Evropy první dekády mezinárodních soutěží“. V soutěžení pokračovala až do roku 1960.
Manželství
Ricolfiová-Doriová se setkala s Viktorem Emanuelem, knížetem neapolským v roce 1960 v Société Nautique de Genève, kde se oba věnovali vodnímu lyžování. Vzali se v katolickém kostele v Teheránu v Íránu na podzim roku 1971; jejich svatba byla oznámena během oslav 2 500 let Perské říše v Persepolis.[5] Měli jednoho syna, Emanuela Filiberta Savojského, knížete benátského.
Jako manželka hlavy rodu Savojských měla nárok na privilegium bílé, tedy možnost nosit bílé šaty na audienci u papeže. Tuto výsadu uplatnila 18. května 2003 během katolické mše k výročí narození papeže Jana Pavla II.[6]
Vyznamenání
Svatý stolec: Rytíř velkokříže Řádu Pia IX.[7]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marina Doria na anglické Wikipedii.
- ↑ Burke's Royal Families of the World. Příprava vydání Hugh Montgomery-Massingberd. Svazek 1: Europe & Latin America. [s.l.]: Burke's Peerage, 1977. S. 367. (anglicky)
- ↑ OPFELL, Olga S. Royalty Who Wait: The 21 Heads of Formerly Regnant Houses of Europe. [s.l.]: McFarland 249 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-5057-2. (anglicky) Google-Books-ID: 9UFveIUgktIC.
- ↑ Family tree of Marina DORIA [online]. Geneanet [cit. 2024-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZAMET, Isaac. The widow in black: who is Marina Ricolfi-Doria, wife of the late Prince Vittorio Emanuele of Savoy? [online]. Tatler, 2024-02-14 [cit. 2024-06-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ È nato a Ginevra l'erede dei Savoia. www.iltempo.it [online]. [cit. 2022-04-01]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Marina in San Pietro con tailleur bianco [online]. Corriere della Sera, 2003-05-19 [cit. 2020-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-02.
- ↑ Capitolo Generale degli Ordini di Casa Savoia | Notiziario Araldico. www.notiziarioaraldico.info [online]. [cit. 2025-02-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Oficiální webové stránky Královského rodu Savojských
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marina Doriová na Wikimedia Commons
| Titulární královna Itálie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Marie Josefa Belgická |
18. března 1983 – 3. února 2024 Marina Doriová |
Nástupce: Clotilde Courau |