Obodrité

Obodritský svaz ↓ 8. století–1167 ↓ znak
geografie Poloha původního kmenového svazu Obodritů Rozšíření kmenového svazu Obodritů o území poražených Nordalbingských Sasů za vlády knížete Dražka (†809).
hlavní město:	Veligard či Veligrad (německy Michelenburg)
obyvatelstvo
národnostní složení:	Polabští Slované, Nordalbingští Sasové
jazyky:	polabština, starosasština
náboženství:	staroslovanské (pohanské) se zaznamenanými kulty: Prove ve Stargardu (dnes Oldenburg) ve Vagrii Podaga v Plönu ve Vagrii Živa podle Helmolda Svarožic/Radegast podle Helmolda menší lokální kulty (Pogoda?) saské pohanství (Nordalbingie), římskokatolické (němečtí misionáři, některá knížata)
státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie (knížectví) řídící kmenovou konfederaci
státní útvary a území
předcházející: Polabští Slované Nordalbingie (Saské vévodství) Billunžská marka (Saské vévodství) následující: Svatá říše římská Meklenburské knížectví (Svatá říše římská) Saské vévodství (Svatá říše římská) Dánské království

Obodrité neboli Bodrci (latinsky Obotriti, německy Abodriten, polsky Obodrzyci) byl kmenový svaz Polabských Slovanů, který v raném středověku osídlil severozápadní Polabí na území mezi řekou Labe a Baltským mořem, zhruba v oblasti dnešního Meklenburska.

Kmenový svaz Obodritů zahrnoval slovanské kmeny Rarogů (vlastních Obodritů), Vagrů, Polabanů, Gliňanů, Varnonů, Drevanů, Smolenců, Bytenců a Fembranů. Sídelními městy Obodritů byly Lubica, Viligard a Zvěřín.

Historie

Samostatnost obodritského kmenového svazu skončila roku 1167, kdy obodritský kníže Pribislav přijal svoji zemi od saského vévody Jindřicha Lva jako léno; knížecí dynastie si tak ve formě germanizovaných (velko)vévodů meklenburských uchovala vládu až do roku 1918. Obodriti byli pohlceni germánskou asimilací. Poslední zbytky obodritského jazyka (Drevanů) se dochovaly do 18. století na tzv. lüneburském vřesovišti.

Seznam vládců

Obodritská knížata

• Vlčan (Wiltzan), († 795)
• Dražko († 809)
• Slavomír († 821), do 817 sám, poté spolu s Čedragem
• Čedrag, syn Dražka

Po smrti Čedraga zem rozdělena mezi několik knížat:

• Gostimysl († 844) – jeho synem by měl být první český poustevník svatý Ivan
• Dabomysl (žil 862)
• Stojgněv († 955)
• Nakon, bratr Stojgněva
• Mstivoj (pokřtěný Billung), do 995
• Mstislav (Mečislav), syn Mstivoje, od 995
• Pribigněv (pokřtěný Udo), († 1031), syn Mstistava, od 1018
• Ratibor († 1043), bratr Pribigněva
• Gotšalk († 1066), syn Pribigněva, od 1047
• Krut († 1105), syn Grima, od 1068
• Jindřich († 1127)
• Svatopluk († 1129), syn Jindřicha

Smrtí Zvenka, syna Svatopluka, vymřel rod Gotšalka a v zemi dočasně vládl Knut Lavard, princ dánský († 1131).

• Pribislav († před 1156), kníže obodritský, spoluvládce Niklota

Rod dále pokračoval jako Niklotovci (čím dál častěji známí jako Meklenburští^[1]) ve vládě nad původními bodrckými územími.

• Niklot († 1160), kníže obodritský

• 
  socha obodritského knížete Niklota (1090–1160) ve Zvěříně
• 
  hlava černého tura, častý knížecí znak u Obodritů i Luticů
• 
  znak Niklotovců, posl. knížat obodritského svazu, za Pribislava nahrazen hlavou tura
• 
  znak Meklenburků s typickou hlavou tura, knížectví uznáno lénem Saska a zváno Meklenburskem

Meklenburská knížata a vévodové

• Pribislav († 1178), poslední kníže obodritský a první kníže meklenburský, leník Jindřicha Lva, zakladatel dynastie Meklenburků
  • Jindřich Borvin I. († 1227), kníže meklenburský
    • Jindřich Borvin II. († 1236), kníže meklenburský
      • Jan I., kníže meklenburský (1237–1264)
        • Jindřich I., kníže meklenburský (1264–1302), m. Anastasie Pomořanská
          • Jindřich II. Lev, kníže meklenburský (1287–1329)
            • Albert I. († 1379), od r. 1329 kníže, od r. 1348 vévoda meklenburský, m. Euphemie Švédská, vnučka krále Magnuse I.
              • Jindřich I., vévoda meklenburský (1379–1383)
                • Albert III., vévoda meklenburský (1383–1388)
              • Albert II., král švédský (1363–1389), vévoda meklenburský (1388–1412)
                • Albert IV., vévoda meklenburský (1412–1423)
                • Kateřina, m. vévoda Jan Zhořelecký (†1396), syn císaře Karla IV.
              • Magnus, († 1384)
                • Jan, († 1422) (potomci žijí dodnes)
            • Jan I. († 1392), vévoda meklenbursko-stargardský
      • Niklot (Mikuláš I.) († 1277), kníže ve Werle (větev vymřela 1436)
      • Jindřich Borvin III. († 1277), kníže v Rostocku (větev vymřela 1314)
      • Pribislav II. (†1257), kníže v Perchimu (větev vymřela 1315/16(?))
• Vartislav († 1164)
  • Niklot

Odkazy

Poznámky

Literatura

• Z BOSAU, Helmold. Kronika Slovanů. Praha: Argo, 2012. 298 s. ISBN 978-80-257-0786-9. 

Související články

• Lutici
• Polabští Slované
• Dynastie Meklenburských
• Drevané
• Meklenbursko

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Obodrité na Wikimedia Commons
• (anglicky) Císař Karel Veliký v roce 804 předal saské území Obodritům

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.