Panzerkampfwagen E

Názvem Panzerkampfwagen E s číselným označením byly během druhé světové války (resp. od roku 1943) označovány experimentální obrněná vozidla, tanky a vývojové vzory určené pro Wehrmacht. Písmeno E znamenalo Entwicklungstyp – vývojový typ. Poté následovalo označení hmotnostní kategorie daného typu.

Šlo o jeden z posledních pokusů Třetí říše vytvořit celou sérii nových tanků. Jednalo se o standardizovanou sérii pásových podvozků v šesti váhových kategoriích schopných nahradit všechny typy pásových vozidel ve stavech obrněných jednotek Wehrmachtu při značné úrovni sjednocení komponent napříč řadami.

E-5

E-5 měl podle plánu vážit mezi 5–10 tunami a tvořit tak základ pro lehké tanky, fungující jako průzkumné, přepravní a lehká stíhací vozidla, podobného typu jako britský Universal carrier. Informace o této třídě jsou k dispozici jen velmi málo a z neoficiálních zdrojů, takže je možné, že třída E-5 je pouze poválečnou fabrikací.

E-10

E-10 měl být nástupcem Panzera 38(t) a jeho vzhled se na tomto modelu zakládal. Podvozek Panzera 38(t) byl rozšířen a předělán. Tento nový model byl přejmenován na PzKpfw 38 (d), d stálo pro deutsch (Německý) jako protiklad (t) pro tschechisch (Český). Tyto modely na novém podvozku byly ve váhových rozmezích 10–25 tun.

Smyslem E-10 bylo vytvořit skupinu nových stíhacích tanků jako náhradu za Jagdpanzer 38(t) (neboli tank hetzer) a také novou skupinu Waffenträgerů vyzbrojenou těžkým protitankovým dělem.

E-25

E-25 byl ve váhové třídě 25–50 tun, Měl fungovat jako nástupce všech strojů na podvozcích tanků Panzer III a Panzer IV. Tato skupina by zahrnovala střední průzkumné vozy, Jagdpanzer a těžké Waffenträgery.

E-50 Standardpanzer

E-50 Standardpanzer měl operovat jako standardní střední tank, zastupující Panthera a Tigera a tanky založené na těchto modelech. Váha by se u E-50 pohybovala od 50 do 75 tun, výzbroj měl tvořit 8,8cm kanon tanku Tiger II (který byl dostatečně výkonný a dobře zavedený ve výrobních závodech i v zásobovacích liniích Wehrmachtu) a stroj měl sdílet maximální možné množství komponent se sesterským projektem E-75 – podvozek například měl využívat totožné sestavy náprav a pojezdů, ale pouze v počtu šesti párů pojezdových kol oproti osmi u E-75.

E-75 Standardpanzer

E-75 Standardpanzer měl být standardním těžkým tankem použitým jako nástupce Tigera II a Jagdtigera. Jeho design se měl podobat E-50, měl však být těžší v rozmezí od 75 do 100 tun. Předpokládalo se použití stejného děla 8,8 cm jako u tanku Tiger II a sesterského projektu E-50 a motoru Maybach odvozeného od pohonné jednotky tanku Tiger II s výkonem navýšeným na 900 koňských sil, se kterým měl stroj dosahovat maximální rychlostí až 40 km/h, ale nikdy se nedostal přes fázi návrhu a nebyly postaveny žádné prototypy.

E-100

Jednalo se o prototyp těžkého tanku alternativní k Porsheho tanku Maus. E-100 měl být supertěžký průlomový tank, levnější alternativa k supertěžkému tanku 'Maus'. Tank se zakládal na starším neschváleném projektu označovaném jako jako Krupp Maus. Toto matoucí označení vychází z toho, že Porshe nebyl odpovědný za vývoje věže tanku Maus, ale firma Krupp. A ta přišla se svým projektem tanku Maus.^{[1] [2]}

V březnu 1944 předložila společnost Adler ve Frankfurtu plán pro supertěžký tank nazvaný E-100 vycházející z Krupp Maus poté, co byl tank návrh schválen v dubnu 1943 spolu s dalšími vozidly série Entwicklungstyp. Konstrukční řešení v mnohém vycházelo koncepčně z tanku Tiger II.

Pro pohon byl uvažováno o motoru Maybach HL230 o výkonu 720 koní, s převodovkou a řízením z Tiger II, nebo později silnější motor Maybach o výkonu až 1200 koní. Hmotnost neumožnovala použít torzních tyčí jako u Tiger II. a pojezdová kola na závěsných ramenech byla odpružena vinutou pružinou.

Byla navržena nová věž, jednodušší a lehčí než věž Maus. Ale mnoho zdrojů také naznačuje, že by mohla být namontována věž tanku Maus. Uvažovaná výzbroj tanku, nikoliv fiktivního těžkého stíhače tanků, uvádí při použití upravené věž Maus , děla 128 mm KwK 44 L/55 a 7,5 cm KwK 37 L/24 .

V červenci 1944 Hitler nařídil zastavit vývoj supertěžkých tanků. Ale práce na E-100 pokračovaly dál ve firmě Adler s nízkou prioritou. První prototyp nebyl do konce války dokončen a byl nalezen 751st praporem polního dělostřelectva Americké armády v dubnu 1945. Podvozek částečně dokončeného vozidla bylo přebrán britskou armádou k testům osazený pásy a poté sešrotováno v 50. letech 20. století.^[3]

Na internetu uváděné protiletadlové, samohybné děla, případně stíhače tanků založené na tanku E-100 jsou pouze fantazie, či rovnou podvod. A neexistují pro ně výrobní plány , nebo jen originálních blueprinty.^[4]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Panzerkampfwagen E na Wikimedia Commons
• Informace o E-100 na www.panzerworld.net
• German Tanks of World War II: The Complete Illustrated history of German Armoured Fighting Vehicles 1926–1945, F. M. von Senger und Etterlin, překlad J. Lucas, Galahad Books, New York, 1969, ISBN 0-88365-051-7