Rotterdam Open
Rotterdam Open | |
---|---|
ABN AMRO Open | |
logo ročníku 2014 | |
Ahoy Rotterdam | |
Založeno | 1972 |
Odehráno | ABN AMRO Open 2024 |
Místo | Rotterdam, Nizozemsko |
Dějiště | Rotterdam Ahoy |
Souřadnice | 51°52′59″ s. š., 4°29′24″ v. d. |
Povrch | koberec / hala (1972–1999) tvrdý – Proflex / hala (2000–) |
Soutěže | 32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra (4 kval.) |
Dotace | 2 290 720 EUR |
Prize money | 2 134 985 EUR |
Období | únor a březen |
Ředitel | Richard Krajicek |
ATP Tour | |
1990–1997 | World Series |
1998 | International Series |
1999–2008 | Series Gold |
2009– | ATP Tour 500 |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rotterdam Open, oficiálně ABN AMRO Open,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů v nizozemském Rotterdamu. Založen byl v roce 1972. Probíhá v únorovém termínu ve víceúčelové hale Rotterdam Ahoy na krytých dvorcích s tvrdým povrchem. V rámci okruhu ATP Tour představuje úvodní turnaj sezóny v kategorii ATP Tour 500. Do soutěže dvouhry nastupuje třicet dva hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Titulárním partnerem je nizozemský bankovní dům ABN AMRO.[1]
Historie
Rotterdam Indoors 1972 vyhrál Američan Arthur Ashe. Následující sezónu se turnaj nekonal. Oficiálně premiérový ročník 1974 ve spolupráci s bankou ABN ovládl Nizozemec Tom Okker.[2] Původně se událost řadila do okruhu WCT (World Championship Tennis), poté byla částí okruhu Grand Prix a od roku 1990 jej organizuje ATP Tour.[2]
V roce 1984 došlo k přerušení finálového utkání dvouhry mezi Čechem Ivanem Lendlem a americkým tenistou Jimmy Connorsem za stavu 6–0 a 1–0. Důvodem bylo ohlášení bombové hrozby. Lendl následně nebyl ochoten zápas dohrát.[3]
Od roku 2004 je ředitelem turnaje nizozemský wimbledonský vítěz Richard Krajicek. V roce 2013 navštívil rotterdamskou událost rekordní počet 116 354 diváků.[2]
Nejvyšší počet tří singlových titulů získal Arthur Ashe (1972, 1975–1976). Spolu se Stefanem Edbergem (1986–1987), Nicolasem Escudém (2001–2002) a Robinem Söderlingem (2010–2011) drží také rekord dvou triumfů v řadě. Rekordní počet čtyř deblových trofejí vyhráli Anders Järryd (1987, 1991, 1993, 1995) a Nenad Zimonjić (2009–2010, 2012–2013).
Zařazení na okruzích
- 1972–1977: okruh WCT
- 1978–1989: okruh Grand Prix
- od 1990: ATP Tour
- 1990–1999: kategorie ATP World Series
- 2000–2008: kategorie ATP International Series Gold
- 2009–2018: kategorie ATP World Tour 500
- od 2019: kategorie ATP Tour 500
Vývoj názvu
- 1972: Rotterdam Indoors
- 1974–1990: ABN World Tennis Tournament, titulární partner banka ABN[1]
- 1991–2022: ABN AMRO World Tennis Tournament, titulární partner banka ABN AMRO po sloučení ABN a AMRO v roce 1991[1]
- od 2023: ABN AMRO Open, titulární partner banka ABN AMRO
Přehled finále
Dvouhra
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1972 | Roy Emerson John Newcombe |
Arthur Ashe Robert Lutz |
6–2, 6–3 |
1973 | turnaj se nekonal | ||
1974 | Bob Hewitt Frew McMillan |
Pierre Barthès Ilie Năstase |
3–6, 6–4, 6–3 |
1975 | Bob Hewitt (2) Frew McMillan (2) |
José Higueras Balázs Taróczy |
6–2, 6–2 |
1976 | Rod Laver Frew McMillan (3) |
Arthur Ashe Tom Okker |
6–1, 6–7(4–7), 7–6(7–5) |
1977 | Wojciech Fibak Tom Okker |
Vidžaj Amritraž Dick Stockton |
6–4, 6–4 |
1978 | Fred McNair Raúl Ramírez |
Robert Lutz Stan Smith |
6–2, 6–3 |
1979 | Peter Fleming John McEnroe |
Heinz Günthardt Bernard Mitton |
6–4, 6–4 |
1980 | Vidžaj Amritraž Stan Smith |
Bill Scanlon Brian Teacher |
6–4, 6–3 |
1981 | Fritz Buehning Ferdi Taygan |
Gene Mayer Sandy Mayer |
7–6, 1–6, 6–4 |
1982 | Mark Edmondson Sherwood Stewart |
Fritz Buehning Kevin Curren |
7–5, 6–2 |
1983 | Fritz Buehning (2) Tom Gullikson |
Peter Fleming Pavel Složil |
7–6, 4–6, 7–6 |
1984 | Kevin Curren Wojciech Fibak (2) |
Fritz Buehning Ferdi Taygan |
6–4, 6–4 |
1985 | Tomáš Šmíd Pavel Složil |
Vitas Gerulaitis Paul McNamee |
6–4, 6–4 |
1986 | Stefan Edberg Slobodan Živojinović |
Wojciech Fibak Matt Mitchell |
2–6, 6–3, 6–2 |
1987 | Stefan Edberg (2) Anders Järryd |
Chip Hooper Mike Leach |
3–6, 6–3, 6–4 |
1988 | Patrik Kühnen Tore Meinecke |
Magnus Gustafsson Diego Nargiso |
7–6, 7–6 |
1989 | Miloslav Mečíř Milan Šrejber |
Jan Gunnarsson Magnus Gustafsson |
7–6, 6–0 |
1990 | Leonardo Lavalle Jorge Lozano |
Diego Nargiso Nicolás Pereira |
6–3, 7–6 |
1991 | Patrick Galbraith Anders Järryd (2) |
Steve DeVries David Macpherson |
7–6, 6–2 |
1992 | Marc-Kevin Goellner David Prinosil |
Paul Haarhuis Mark Koevermans |
6–2, 6–7, 7–6 |
1993 | Henrik Holm Anders Järryd (3) |
David Adams Andrej Olchovskij |
6–4, 7–6 |
1994 | Jeremy Bates Jonas Björkman |
Jacco Eltingh Paul Haarhuis |
6–4, 6–1 |
1995 | Martin Damm Anders Järryd (4) |
Tomás Carbonell Francisco Roig |
6–3, 6–2 |
1996 | David Adams Marius Barnard |
Hendrik Jan Davids Cyril Suk |
6–3, 5–7, 7–6 |
1997 | Jacco Eltingh Paul Haarhuis |
Libor Pimek Byron Talbot |
7–6(7–5), 6–4 |
1998 | Jacco Eltingh (2) Paul Haarhuis (2) |
Neil Broad Piet Norval |
7–6, 6–3 |
1999 | David Adams (2) John-Laffnie de Jager |
Neil Broad Peter Tramacchi |
6–7(5–7), 6–3, 6–4 |
2000 | David Adams (3) John-Laffnie de Jager (2) |
Tim Henman Jevgenij Kafelnikov |
5–7, 6–2, 6–3 |
2001 | Jonas Björkman (2) Roger Federer |
Petr Pála Pavel Vízner |
6–3, 6–0 |
2002 | Roger Federer (2) Max Mirnyj |
Mark Knowles Daniel Nestor |
4–6, 6–3, [10–4] |
2003 | Wayne Arthurs Paul Hanley |
Roger Federer Max Mirnyj |
7–6(7–4), 6–2 |
2004 | Paul Hanley (2) Radek Štěpánek |
Jonatan Erlich Andy Ram |
5–7, 7–6(7–5), 7–5 |
2005 | Jonatan Erlich Andy Ram |
Cyril Suk Pavel Vízner |
6–4, 4–6, 6–3 |
2006 | Paul Hanley (3) Kevin Ullyett |
Jonatan Erlich Andy Ram |
7–6(7–4), 7–6(7–2) |
2007 | Martin Damm (2) Leander Paes |
Andrei Pavel Alexander Waske |
6–3, 6–7(5–7), [10–7] |
2008 | Tomáš Berdych Dmitrij Tursunov |
Philipp Kohlschreiber Michail Južnyj |
7–5, 3–6, [10–7] |
2009 | Daniel Nestor Nenad Zimonjić |
Lukáš Dlouhý Leander Paes |
6–2, 7–5 |
2010 | Daniel Nestor (2) Nenad Zimonjić (2) |
Simon Aspelin Paul Hanley |
6–4, 4–6, [10–7] |
2011 | Jürgen Melzer Philipp Petzschner |
Michaël Llodra Nenad Zimonjić |
6–4, 3–6, [10–5] |
2012 | Michaël Llodra Nenad Zimonjić (3) |
Robert Lindstedt Horia Tecău |
4–6, 7–5, [16–14] |
2013 | Robert Lindstedt Nenad Zimonjić (4) |
Thiemo de Bakker Jesse Huta Galung |
5–7, 6–3, [10–8] |
2014 | Michaël Llodra (2) Nicolas Mahut |
Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
6–2, 7–6(7–4) |
2015 | Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
Jamie Murray John Peers |
3–6, 6–3, [10–8] |
2016 | Nicolas Mahut (2) Vasek Pospisil |
Philipp Petzschner Alexander Peya |
7–6(7–2), 6–4 |
2017 | Ivan Dodig Marcel Granollers |
Wesley Koolhof Matwé Middelkoop |
7–6(7–5), 6–3 |
2018 | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut (3) |
Oliver Marach Mate Pavić |
2–6, 6–2, [10–7] |
2019 | Jérémy Chardy Henri Kontinen |
Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
7–6(7–5), 7–6(7–4) |
2020 | Pierre-Hugues Herbert (2) Nicolas Mahut (4) |
Henri Kontinen Jan-Lennard Struff |
7–6(7–5), 4–6, [10–7] |
2021 | Nikola Mektić Mate Pavić |
Kevin Krawietz Horia Tecău |
7–6(9–7), 6–2 |
2022 | Robin Haase Matwé Middelkoop |
Lloyd Harris Tim Pütz |
4–6, 7–6(7–5), [10–5] |
2023 | Ivan Dodig (2) Austin Krajicek |
Rohan Bopanna Matthew Ebden |
7–6(7–5), 2–6, [12–10] |
2024 | Wesley Koolhof Nikola Mektić |
Robin Haase Botic van de Zandschulp |
6–3, 7–5 |
Galerie
-
Björn Borg, 1979
-
John McEnroe, 1979
-
Jimmy Connors, 1981
-
Ivan Lendl, 1984
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotterdam Open na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d ABN AMRO World Tennis Tournament becomes ABN AMRO Open. ABN AMRO [online]. 2022-06-24 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c 50th ABN AMRO Open - History. www.abnamro-open.nl [online]. [cit. 2023-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-07. (anglicky)
- ↑ Bomb Scare Ends Rotterdam Final. The New York Times [online]. 1984-03-19 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rotterdam Open na Wikimedia Commons
- Rotterdam Open – oficiální stránky (nizozemsky), (anglicky)
- Rotterdam Open na ATP Tour (anglicky)