Musel si trůn vybojovat v občanské válce s bratrem Kýrem Mladším a současně ztratil Egypt. Na Řecích si vymohl uznání perských držav v Malé Asii ("královský mír").
Odstranil Bagoáse a potlačil vzpouru v Egyptě, nakonec byl však ve třech velkých bitvách poražen makedonským králem Alexandrem. Pád achaimenovské říše.
Zakladatel dynastie Arsakovců, původně náčelník skythského etnika Parnů. Dobyl část dnešního severovýchodního Íránu (Parthii), ve zbytku země dál vládli Seleukovci.
Zakladatel dynastie Umajjovců, vládl říši z Damašku. Stoupenci Husajna, syna chalífy Alího, ho neuznávali za hlavu islámu (mnozí z nich působili v Persii).
Původem Peršan. V boji o moc mezi syny chalífy Hárúna ar-Rašída prokázal cenné služby novému abbásovskému vládci al-Ma'múnovi a obdržel za to místodržitelství v Chorásánu na východě Persie. Fakticky z oblasti vytvořil nezávislý státní útvar.
Ukončil vládu Táhirovců a zmocnil se i centrální Persie. Poté podnikl výpravu proti abbásovskému chalífovi al-Mu'tamidovi (jehož prohlásil za uzurpátora), avšak nedaleko Bagdádu byl roku 876 odražen.
Syn imáma Zajda. Zmocnil se vlády v Tabaristánu a svou pozici úspěšně uhájil před Saffárovcem Ja'kúbem ibn Lajth. Jeho nástupcem se stal bratr Muhammad.
Svůj původ odvozoval od Sásánovců. Spravoval kraje za řekou Amudarja, Samarkand a Fargánu. V roce 900 porazil a zajal Saffárovce Amra a získal většinu jeho držav.
Vůdce dajlamských žoldnéřů. Ovládl Tabaristán, Rajj a Kazvín, k nimž později připojil i Džibál a Isfahán. Jeho potomci udrželi v moci rodu jen Džurdžán a Tabaristán.
Původně důstojník Mardávídže ibn Zijár jménem Alí, jenž byl synem dajlamského zemana Abú Šudžá' Búja. S pomocí svých bratrů ovládl velkou část držav Zijárovců a k tomu ještě Fárs a Kermán. Sám obdržel do správy Fárs, jeho bratr Ahmad Kermán a druhý bratr Hasan Rajj, Hamadán a Isfahán. Všichni tři dostali od chalífy čestná jména (Imáduddaula = sloup říše).
Za jeho vlády nastal rozkvět bújovské říše. V roce 978, po smrti svého bratrance Izzuddauly, se stal i vládcem v Iráku a Kermánu. Podporoval učence, zřizoval knihovny, budoval paláce (Bagdád, Šíráz). Jméno Adududdaula znamená opora říše.
Největší ghaznovský panovník. Dobyl Sístán, Rajj, Kazvín a část Přední Indie a byl horlivým podporovatelem umění a věd. Chalífa mu udělil čestné jméno Jamínuddaula (pravice, popř. štěstí říše). Užíval titulu šáh nebo sultán.
Vnuk Seldžuka, náčelníka tureckých Oguzzů. Z oblasti u řeky Syrdarja podnikal nájezdy do perských krajů a na úkor Ghaznovců získal Chorásán, Džurdžán a Tabaristán. Roku 1055 dobyl Bagdád, kde ukončil vládu Bújovců.
Původním jménem Temüdžin. Sjednotil mongolské kmeny a v roce 1220 porazil chvárizmšáha Alá'uddína, který kontroloval většinu Persie. Rozlehlé oblasti Středního východu byly zcela zpustošeny, Čingischán ale vytvořil světovou mongolskou říši, do níž vedle Persie spadala i Čína.
Vnuk Čingischánův. Dobyl roku 1258Bagdád, popravil posledního abbásovského chalífu a ze svých držav (k nimž patřila i Persie) vytvořil jednotný stát, nezávislý na velkém chánovi na východě.
Sunnitského vyznání. Pověřen ílchánem Öldžejtü správou státních držav – mongolsky indžü – ve Fársu (odtud jméno dynastie), kde rychle upevnil své postavení. Zbaven funkce.
Vůdce lidového povstání a zakladatel dervišské republiky v chorásánském Sabzaváru. Jeho nástupci byli voleni, oficiálním náboženským směrem ve státě se stal šíitismus. On sám byl zavražděn.
Příslušník mongolské rodiny, která výrazně přispěla k pádu ílchanátu. Roku 1338 porazil Džalájirovce Hasana a dobyl Tabríz spolu s perským Ázerbájdžánem, kde vytvořil zárodek nezávislého státního útvaru.
Vypuzen z Bagdádu Tímúrem Lenkem (Tamerlánem), musel hledat pomoc u egyptskýchmamlúků. S jejich pomocí dobyl město nazpět, roku 1401 byl však znovu vypuzen. Později opět přechodně vládcem Iráku.
Původně emír čagatajského kmene Barlas v západním Turkestánu. Do roku 1380 si podrobil své čagatajské sousedy, poté ovládl Chorásán, Džurdžán, Mázandarán a Sístán a nakonec vpadl do Iráku. Vytvořil rozlehlou říši, k níž patřila i většina Persie.
Tímúrův syn. V boji o moc po otcově smrti postupně prosadil svou autoritu ve velké části říše, na západě však ztratil Ázerbájdžán i s Tabrízem ve prospěch Kara Júsufa z dynastie Karakojunlu (ten zároveň odňal Irák Džalájirovci Ahmadovi).
Upevnil znovu autoritu ústřední vlády, nakonec však přišel o život v boji s Uzun Hasanem z dynastie Akkojunlu (ten předtím vyvrátil karakojunluský stát).
Vnuk Bajráma Chvádži, hodnostáře u džalájirovského dvora Uvajse I., který si založil malé panství kolem Mosulu. Júsuf vzdoroval Tímúrovi i jeho synu Šáhruchovi a v roce 1410 dobyl na Džalájirovci Ahmadovi Irák. Sídlil v Tabrízu v perském Ázerbájdžánu.
Bratr předchozího. Čelil vzrůstajícímu tlaku konkurenční turkmenské dynastie Akkojunlu s mocenským centrem v Diyarbakıru, nakonec byl poražen a zahynul.
Vůdce súfijského řádu a po matce vnuk Uzun Hasana z rodu Akkojunlu. Dobyl na hašteřících se členech akkojunluské dynastie většinu Persie a stal se zakladatelem novodobého perského státu. Užíval titulu šáh.
Původně vojevůdce Tahmáspa II. a jeho přední ministr. V roce 1736 zbavil Safíovce moci, prohlásil se šáhem a zahájil expanzi proti sousedům – jeho říše zahrnovala prostor od Iráku a Ománu až po řeku Indus. Zavražděn.
Vojevůdce Nádira Šáha ovládl po smrti svého patrona většinu Persie (kromě Chorásánu) a nastolil v ní řádnou správu. Neužíval titulu šáh, ale pouze vakíl (zástupce), loutkovým šáhem jmenoval Safíovce Ismá‘íla III.