Shromáždění v Seneca Falls

Na této stránce se právě pracuje.

Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.

---

Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.

Shromáždění v Seneca Falls bylo první shromáždění na podporu ženských práv.^[1] Pořadatelé uváděli, že se jedná o „shromáždění za účelem diskuze o sociálním, občanském a náboženském postavení žen a jejich právech”.^[2] Shromáždění se konalo ve Weysleyanské kapli ve městě Seneca Falls ve státě New York ve dnech 19. – 20. července 1848. Přilákalo širokou pozornost a bylo brzy následováno dalšími shromážděními za ženská práva jako bylo Rochesterské shromáždění za ženská práva v Rochestru v New Yorku o dva týdny později. V roce 1850 se poprvé konalo každoroční Národní shromáždění za ženská práva ve Worcesteru v Massachusetts.

Setkání organizovaly místní kvakerky, společně s Elizabeth Cady Stanton, která nebyla kvakerkou. Událost naplánovaly během návštěvy Lucretie Mott, která dorazila z Filadelfie. Mott byla kvakerka známá svou výřečností, což bylo u žen, které nebyly kvakerkami, v této době vzácné, protože jim často nebylo dovolováno mluvit na veřejnosti. Tehdejší postavení žen dobře ilustruje fakt, že žádná z organizátorek se necítila způsobilá shromáždění vést a touto rolí tak byl pověřen Lucretiin manžel James Mott. I při následných shromážděních byli za mluvčí často vybráni muži podporující ženská práva a některé ženy dokonce svoje připomínky k diskutovaným tématům pronášely pouze za zástěnou.^[3]

Setkání sestávalo ze šesti zasedání včetně přednášky o právu, humorné prezentace a několika diskuzí o roli ženy ve společnosti. Elizabeth Cady Stanton a kvakerky prezentovaly dva připravené dokumenty – Deklaraci práv a postojů (Declaration of Sentiments) společně se přiloženým seznamem rezolucí, které měly být prodiskutovány a upraveny před tím, než budou předloženy k podpisu. Vášnivá debata se rozproudila ohledně volebního práva pro ženy, přičemž mnozí – včetně Lucretie Mott – naléhali na odstranění tohoto bodu, ale Frederick Douglass, který byl jediným afroamerickým účastníkem shromáždění, výmluvně hájil jeho zařazení, a rezoluce o volebním právu tak byla zachována. Přesně 100 z přibližně 300 účastníků dokument podepsalo, většinou se jednalo o ženy.

Shromáždění bylo vnímáno tehdejšími současníky, včetně zúčastněné mluvčí Lucretie Mott, jako jeden z mnoha důležitých kroků v neutuchající snaze žen získat pro sebe větší podíl na občanských i lidských právech, zatímco jiní jej vnímali jako revoluční začátek ženského boje za rovnost. Elizabeth Cady Stanton považovala shromáždění v Seneca Falls za počátek hnutí za volební právo žen. Tento názor byl zopakován v knize History of Woman Suffrage na níž se podílela jako spoluautorka.^[4]

Deklarace práv a postojů se dle historičky shromáždění Judith Wellman „stala nejdůležitější faktorem pro šíření zpráv o hnutí za ženská práva v celé zemi v roce 1848 i v budoucnosti”.^[5] Na Národním shromáždění za ženská práva v roce 1851 bylo téma ženského volebního práva hlavní zásadou Ženského hnutí ve Spojených státech. Tyto shromáždění se staly každoročními událostmi až do vypuknutí americké občanské války v roce 1861.

Dne 19. července 1848, ráno prvního dne kdy se konalo shromáždění, dorazil organizační výbor krátce před desátou hodinou do Wesleyanského metodistického kostela. Byl horký slunečný den a před kostelem již čekal shromážděný dav u zamčených dveří – což byl přehlížený detail. Mladý synovec Elizabeth Cady Stanon, Daniel, byl vyzdvižen otevřeným oknem, aby mohl dveře zevnitř odemknout. Přestože první zasedání bylo ohlášeno jako výlučně pro ženy, některé ženy přivedly své malé děti a zúčastnit se chtělo i přibližně 40 mužů. Muži nebyli odmítnuti, ale byli požádáni, aby mlčeli. Dvacetišestiletá Mary Ann M'Clintock ml. byla jmenována sekretářkou s úkolem pořizovat zápisy.^[6]

V 11 hodin promluvila nejprve Elizabeth Cady Stanton, která vyzvala každou ženu v publiku, aby přijala odpovědnost za svůj život a „pochopila výšku, hloubku, délku a šířku své vlastní degradace“.^[6] Poté promluvila Lucretia Mott, která všechny povzbudila, aby se zapojili do akce. Stanton přečetla celou Deklarace práv a postojů a pak znovu přečetla každý odstavec, aby mohl být podrobně projednán a aby mohly být zapracovány změny. Diskutovalo se o tom, zda se budou pod Deklaraci připojovat i podpisy mužů. Hlasování vypadalo pro zahrnutí mužů příznivě, ale návrh byl odložen na následující den, kdy se mohli sami muži zúčastnit.^[7] První zasedání bylo přerušeno ve 14:30.^[8]

Po přestávce na občerstvení v panujícím 32°C vedru,^[9] začalo odpolední zasedání, na kterém promluvila Elizabeth Cady Stanton a poté Lucretia Mott. Znovu byla přečtena Deklarace práv a postojů a byly v ní provedeny další změny. Nahlas byly přečteny a projednány rezoluce, kterých bylo nyní jedenáct s dodatkem od Stanton o volebním právu žen. Lucretia Mott přečetla vtipný novinový článek, který napsala její sestra Martha Wright, která se v něm se ptala, proč poté, co přepracovaná matka splnila nesčetné každodenní úkoly, které se vyžadovaly od ní, nikoli od jejího manžela, je to právě ona, komu jsou „tak hojně udělovány písemné rady“.^[10] Dvacetisedmiletá Elizabeth W. M'Clintock poté přednesla svůj projev a jednání prvního dne bylo ukončeno. ^[11]

Večer bylo shromáždění otevřeno všem zájemcům a Lucretia Mott promluvila k početnému publiku.^[12] Hovořila o pokroku jiných reformních hnutí, a tak posluchačům přiblížila sociální a morální souvislosti boje za práva žen. Požádala přítomné muže, aby pomohli ženám získat rovnoprávnost, kterou si zaslouží.^[10] Redaktor listu National Reformer z města Auburn ve státě New York uvedl, že extemporální večerní projev Lucretie Mott byl „jedním z nejvýmluvnějších, nejlogičtějších a nejfilozofičtějších projevů, které jsme kdy vyslechli“.^[12]

Zprávu o shromáždění otiskly místní noviny. Některé o něm referovaly pozitivně, jiné ne. National Reformer napsal, že shromáždění „tvoří epochu v pokroku doby; je to první shromáždění tohoto druhu, které se kdy konalo, a jehož vliv nepřestane, dokud ženě nebudou zaručena všechna práva, jichž nyní požívá druhá polovina stvoření – sociální, občanská a politická.“ Novinový plátek Oneida Whig shromáždění neschvaloval a napsal o něm: „Všichni, kdo se zúčastnili shromáždění, se domnívají, že je to pravda: „Tento výpad je nejšokující a nejnepřirozenější událostí, jaká kdy byla v dějinách ženství zaznamenána. Budou-li naše dámy trvat na tom, že budou hlasovat a přijímat zákony, kde, pánové, budou naše večeře a naše lokty? Kde budou naše domácí krby a díry v našich punčochách?”.^[13]

Brzy se příběhu ujaly noviny po celé zemi. Reakce se velmi lišily. Massachusettské noviny Lowell Courier zveřejnili názor, že s rovnoprávností žen „páni musí umývat nádobí, drhnout, napouštět vanu, zacházet se smetákem, zašívat punčochy.“ V St. Louis ve státě Missouri vytrubovaly noviny Daily Reveille, že „na této straně Atlantiku byla podruhé vztyčena vlajka nezávislosti.„ Novinář Horace Greeley pro New York Tribune napsal: „Když je upřímný republikán požádán, aby střízlivě a vážně řekl, jaký adekvátní důvod může uvést, aby odmítl požadavek žen na rovnou účast s muži v politických právech, musí odpovědět: „Žádný. Jakkoli je tento požadavek nemoudrý a chybný, je to jen prosazování přirozeného práva, a to je třeba uznat.“^[14]

Shromáždění v Seneca Falls se zúčastnili někteří duchovní, kteří vedli kongregace v této oblasti, ale nikdo z nich se během zasedání nevyjádřil, a to ani po vyzvání. V neděli 23. července mnozí z těch, kteří se zúčastnili, a ještě více těch, kteří se nezúčastnili, napadli shromáždění, Deklaraci práv a postojů a rezoluce. Ženy z kongregací podávaly zprávy Elizabeth Cady Stanton, která považovala jednání duchovních za zbabělé.^[15]

Signatáři Deklaraci práv a postojů doufali, že po jejich shromáždění bude následovat „řada shromáždění, ve všech částech země“. Vzhledem k věhlasu Lucretie Mott, která se již neměla dlouho zdřet ve státě New York, uspořádali někteří účastníci shromáždění v Seneca Falls po dvou týdnech v Rochesteru shromáždění za práva žen, na němž Lucretia Mott vystoupila jako hlavní řečnice. Na rozdíl od shromáždění v Seneca Falls se u shromáždění v Rochesteru rozhodlo pro kontroverzní krok, zvolit za předsedkyni shromáždění Abigail Bush. V následujících dvou letech, v „počátcích hnutí“, byly svolány další místní a státní shromáždění za práva žen v Ohiu, Indianě a Pensylvánii.^[16]

Charlotte Woodward byla jedinou ze všech 100 signatářů, která byla v roce 1920, kdy byl přijat devatenáctý dodatek ústavy Spojených států (umožňující ženám volit), stále naživu. Woodward však již nesloužilo zdraví natolik, aby mohla jít sama volit.^[17]

V roce 1948 byla v rámci oslav stého výročí shromáždění v Seneca Falls vydána pamětní známka s Elizabeth Cady Stanton, Carrie Chapman Catt a Lucretií Mott.^[18]

Národní historický park ženských práv byl založen v roce 1980 a rozkládá se na ploše 6,83 akrů (27 600 m²) v Seneca Falls a nedalekém Waterloo ve státě New York. Park se skládá ze čtyř hlavních historických objektů, včetně Wesleyanského metodistického kostela, který byl místem shromáždění v Seneca Falls, domu Elizabeth Cady Stanton a domu M'Clintockových, kde byla sepsána Deklaraci práv a postojů, rezoluce a projevy pro shronáždění v Seneca Falls. Wesleyanský metodistický kostel a dům M'Clintockových byly v roce 1980 zapsány do Národního registru historických míst.^[19]

V roce 1998 pronesla první dáma Hillary Clinton projev u příležitosti 150. výročí shromáždění v Seneca Falls.^[20]

V roce 2015 vyhlásil Bílý dům pod vedením Baracka Obamy akci #FindtheSentiments, jejímž cílem bylo najít originál Deklarace práv a postojů. Výzvu k akci převzala sociální média a několik historických míst.^[21][22]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seneca Falls Convention na anglické Wikipedii.

• BUHLE, Paul; BUHLE, Mari Jo. The Concise History of Woman Suffrage. [s.l.]: University of Illinois Press, 2005. 468 s. ISBN 9780252072765. 
• DUMENIL, Lynn. The Oxford Encyclopedia of American Social History. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2012. 1100 s. ISBN 9780199743360. 
• CARLACIO, Jami. 'Ye Knew Your Duty, but Ye Did It Not': The Epistolary Rhetoric of Sarah Grimke. Rhetoric Review. 2009, s. 247-263. Dostupné online. 
• FAULKNER, Carol. Lucretia Mott's Heresy: Abolition and Women's Rights in Nineteenth-Century. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2011. 312 s. ISBN 9780812205008. 
• GRIMKÉ, Sarah Moore; LERNER, Gerda. The Feminist Thought of Sarah Grimké. [s.l.]: Oxford University Press, 1998. 193 s. ISBN 9780195106053. 
• HANKINS, Barry. The Second Great Awakening and the Transcendentalists. Westport, Connecticut: Greenwood Press, 2004. ISBN 0-313-31848-4. 
• ISENBERG, Nancy. Sex and Citizenship in Antebellum America. [s.l.]: Univ of North Carolina Press, 1998. ISBN 9780807847466. 
• KERR, Andrea Moore. Lucy Stone: Speaking Out for Equality. [s.l.]: Rutgers University Press, 1992. 301 s. ISBN 9780813518602. 
• MANI, Bonnie G. Women, Power, and Political Change. [s.l.]: Lexington Books, 2007. ISBN 9780739118900. 
• MCMILLEN, Sally. Seneca Falls and the Origins of the Women's Rights Movement. [s.l.]: Vydavatel, 2009. ISBN 9780199758609. 
• STANTON, Elizabeth Cady; ANTHONY, Susan B.; GAGE, Matilda Joslyn. History of Woman Suffrage, Volume I. [s.l.]: Susan B. Anthony, 1889. 
• STANTON, Elizabeth Cady. Elizabeth Cady Stanton: Childhood. Redakce Theodore Stanton, Harriot Stanton Blatch. [s.l.]: Harper & Bros., 1922. 
• STANTON, Elizabeth Cady. The Selected Papers of Elizabeth Cady Stanton and Susan B. Anthony: In the school of anti-slavery, 1840 to 1866. Redakce Ann Dexter Gordon. [s.l.]: Rutgers University Press, 1997. 688 s. ISBN 9780813523170. 
• TETRAULT, Lisa. The Myth of Seneca Falls: Memory and the Women's Suffrage Movement, 1848–1898. www.h-net.org. 2004. Dostupné online. 
• WELLMAN, Judith. The Road to Seneca Falls: Elizabeth Cady Stanton and the First Woman's Rights Convention. [s.l.]: University of Illinois Press, 2004. ISBN 9780252029042. 

• Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Shromáždění v Seneca Falls na Wikimedia Commons