Sokolík zakrslý

Jak číst taxoboxSokolík zakrslý
alternativní popis obrázku chybí
Sokolík zakrslý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsokoli (Falconiformes)
Čeleďsokolovití (Falconidae)
Rodsokolík (Microhierax)
Binomické jméno
Microhierax fringillarius
(Drapiez, 1824)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sokolík zakrslý (Microhierax fringillarius) je velmi malý druh sokolovitého ptáka, který se vyskytuje v jihovýchodní Asii (Myanmar, Thajsko, Indonésie, Brunej, Malajsie, Singapur).

Systematika

Druh popsal belgický přírodovědec Auguste Drapiez v roce 1824 jako Falco fringillarius.[2][3] Taxon byl později přeřazen do nepočetného rodu sokolů Microhierax.[4] Je úzce příbuzný se sokolíkem obojkovým (Microhierax caerulescens).[5]

  • Vybraná dobová vyobrazení
  • Auguste Drapiez, 1824
    Auguste Drapiez, 1824
  • A. Pelletier, 1822
    A. Pelletier, 1822
  • 1893
    1893

Popis

Jedná se o velmi malého dravce o délce 14–17 cm a váze 28–55 g.[5][6] U samce je křídlo dlouhé 87–103 mm, ocas 49–55 mm, běhák 18–22 mm. Křídlo samice je dlouhé 93–105 mm, ocas 52–62 mm, běhák 18–22 mm.[5] Tyto rozměry z druhu činí jednoho z nejmenších sokolů na světě,[7] resp. i jednoho z nejmenších dravých ptáků na světě.[8]

Sokolík zakrslý je obrysem těla podobný ťuhýkům.[5] Korunka je černá, na čele se nachází malá bílá příčná skvrna. Přes oko se táhne černý pruh, obočí je bílé a směřuje za okem dolů k týlu, kde se rozšiřuje. Svrchní strana těla je černá. Horní část hrudi je bílá, dolní část hrudi a břicha jsou červenohnědé. Spodní část ocasu je černá s 3–4 bílými příčnými pruhy. Spodní část křídel je bílá s občasným černým pruhováním. Stehna a boky jsou černé. Duhovky jsou černohnědé. Zobák, ozobí a nohy jsou černé.[9] Pohlavní dimorfismus je jen nevýrazný; samice bývají o 3–18 % větší než samci a jejich ocas je v průměru o 10 % delší.[5]

Biologie

Jedinec na hnízdě

Typické stanoviště druhu tvoří otevřené lesní porosty, paseky, okraje primárního i sekundárního lesa, pole i vesnice. Druh se poměrně dobře adaptoval na krajinu změněnou člověkem a má poměrně vysokou toleranci na rušivé vlivy lidských aktivit. Často se vyskytuje v blízkosti řek a potoků. Sokolík obývá nadmořské výšky od hladiny moře do 1500 m n. m. Hlasově se projevuje vysoce položeným, výrazným šjeu a rychle se opakujícím kli-kli-kli-kli.[5]

Živí se hmyzem (rovnokřídlí, brouci, motýli, noční motýli do rozpětí křídel 20 cm, vážky, termiti, cikády), občasně sežere i malé ptáky, netopýry nebo ještěrky.[5][8] K zaznamenaným ptákům, které sokolík zakrslý lovil, patří panenka černohlavá (Lonchura atricapilla), panenka bělohlavá (Lonchura maja), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), salangana sundská (Collocalia linchi) nebo timálie černotemenná (Pellorneum capistratum).[8]

Sokolík zakrslý je hostem celé řady druhů roztočů jako jsou Hieracolichus nisi, Dubininia microhieracis nebo roztoči z rodu Szeptyckiana.[7]

Hnízdění

Severně od rovníku dochází k zahnízdění mezi únorem a červnem, jižně od rovníku mezi listopadem a prosincem. Většinou zahnízdí ve stromové dutině po vousácích nebo datlech ve výšce 6–20 m. Hnízdo si nestaví, samice klade 4–5 vajec přímo na dno dutiny. V těchto dutinách dochází i ke hřadování.[5]

Rozšíření a populace

Sokolík zakrslý se přirozeně vyskytuje v Malajsii, Myanmaru, Indonésii, Bruneji a Singapuru.[10] Populace druhu nebyla kvantifikována, odhaduje se na desítky tisíc jedinců.[5] Mezinárodní svaz ochrany přírody populaci druhu považuje za stabilní a druh proto hodnotí jako málo dotčený.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ DRAPIEZ, Auguste. Dictionnaire classique d'histoire naturelle, vol. 6. Redakce Bory de Saint-Vincent. Paris: Rey & Gravier, 1824. Kapitola Faucon. (francouzsky)  Beagle Library BHL
  3. ↑ SHARPE, R. Bowdler. Volume I: Catalogue of the Accipitres or Diurnal Birds of Prey in the Collection of the British Museum. London: Trustees of the British Museum, 1874. (Catalogue of the Birds in the British Museum). Kapitola Microhierax, s. 366–369. 
  4. ↑ Seriemas, falcons – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g h i FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 828–829. (anglicky) 
  6. ↑ CLARK, William S.; KIRWAN, Guy M. Black-thighed Falconet (Microhierax fringillarius), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-11-09]. doi:10.2173/bow.bltfal1.01. (anglicky) 
  7. ↑ a b DABERT, Jacek; MIRONOV, Sergei V. A new species of the feather mite genus Dubininia Vassilev, 1958 (Acari: Xolalgidae) from the Black-thighed Falconet Microhierax fringillarius (Falconiformes: Falconidae). Acta Parasitologica. 2015-01-01, roč. 60, čís. 2. Dostupné online [cit. 2022-11-09]. ISSN 1896-1851. doi:10.1515/ap-2015-0035. (anglicky) 
  8. ↑ a b c SETIYONO, Joko; DINIARSIH, Siti; NOSKE, Richard A. Large prey for a small predator: Black-thighed Falconet Microhierax fringillarius preying on Black-capped Babbler Pellorneum capistratum. KUKILA. 2014, roč. 18, čís. 1, s. 32–36. Dostupné online [cit. 2022-11-09]. ISSN 0216-9223. (anglicky) 
  9. ↑ MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 88. (anglicky) 
  10. ↑ a b Microhierax fringillarius [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22696327A93555387, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. doi:https://www.iucnredlist.org/species/22696327/93555387. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy