Společnost pro vědy a umění

Czechoslovak Society of Arts and Sciences, Inc.
ZkratkaSVU
Vznik24. října 1958
SídloWashington, D.C., USA
Souřadnice
PředsedaIvo T. Budil (2018–)
Generální sekretářGeorges Eichler (2018–)
Hlavní orgánBoard of Directors
Oficiální webwww.svu2000.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Společnost pro vědy a umění (SVU) je mezinárodní nezisková organizace, která má za cíl spojovat příznivce českého a slovenského intelektu ve světě, a která podporuje mezinárodní spolupráci v kultuře, vědě a vzdělávání. SVU po šest desetiletí propaguje příspěvky českých a slovenských intelektuálů ve světovém dění. Při tom sdružuje nejen zájemce o vytvoření mezinárodní komunity, ale i instituce s podobným zaměřením.

Společnost byla založena ve Washingtonu DC v roce 1958 původně jako součást Československé národní rady americké (ČSNRA s ústředím v Chicagu),[1] na bázi její místní pobočky, a to z iniciativy JUDr. Jaroslava Němce a za významné podpory Vlasty Vrázové, předsedkyně ČSNRA.[2]

Společnost pro vědy a umění byla v letech 1961 až 1978 úředně registrována jako Czechoslovak Society of Arts and Sciences in America ve státě New York a sdružovala zájemce z různých oborů humanitních, přírodních a sociálních věd. Od března 1965 do ledna 1975 SVU disponovala kanceláří na adrese 381 Park Avenue South, New York City. V listopadu 1978 bylo ústředí Společnosti úředně registrováno v hlavním městě USA Washingtonu DC a oficiální název Společnosti byl následně zkrácen na Czechoslovak Society of Arts and Sciences s ohledem na její stále významnější mezinárodní charakter a nové místní skupiny SVU vznikající také mimo USA.[3]

Veškerý provoz této organizace zajišťují neplacení dobrovolníci. Společnost pro vědy a umění je od svého založení nezávislá a nepolitická.

Důvody vzniku SVU

Důvodem založení SVU byla úvaha Jaroslava Němce:

Máme-li přispět v boji za svobodnou demokratickou Československou republiku, pak bude především třeba vysvětlit, a to zejména našim americkým kolegům, že my nepřicházíme z nějakých zapadlých koutů východní Evropy, že naše kultura a civilizace byly odedávna součástí západního světa. Na počátku padesátých let pozice Československa ve svobodném světě nebyla lepší než v době Mnichova, kdy byla charakterizována Chamberlainovým výrokem, že o nás nic neví. A to, co ví o nás, Češích a Slovácích, bylo většinou neobjektivní.

Máme-li změnit něco na této situaci, musíme se zaměřit především na akademické kruhy a university, už proto, že tyto vychovávají nové generace, nové vedoucí osobnosti světa. Ovšem na počátku jsme potřebovali širší základnu mezi našimi českými a slovenskými občany, obzvláště zde v Americe. A tady jsme narazili na odpor. Na jedné straně se naše snahy setkaly s nedůvěrou u krajanů starousedlíků. Tu se nám však podařilo překonat s pomocí nejvýznamnější krajanské organizace, Československé národní rady americké (ČSNRA) v Chicagu, do té míry, že jsme mohli započít, se značnou podporou Vlasty Vrázové, práci pro SVU v rámci místní pobočky ČSNRA ve Washingtonu DC. Daleko obtížnější bylo se vypořádat s naší politickou emigrací dřívějších ministrů, poslanců a politiků, kteří nám jasně dali najevo, že pokládali snahy SVU za nepřípustné vměšování se do jejich domény. A proto jsme zdůrazňovali od prvých našich počátků, že jsme organizací nezávislou a nepolitickou. [4]

Zakládající osobnosti a jejich následníci

Jaroslav Němec v roce 1958 přesvědčil světově proslulého matematika Václava Hlavatého, aby se stal prvním předsedou SVU. Sám se stal jejím prvním generálním sekretářem. V letech 1968–1970 byl předsedou SVU a v letech 1980–1985 též editorem zpravodaje SVU NEWS / ZPRÁVY SVU.

Němec si také zajistil hned v počátcích podporu pro SVU mezi umělci a spisovateli: získal Jarmilu Novotnou, Rafaela Kubelíka, Rudolfa Firkušného, Ladislava Radimského a jiné, zatímco mezi politiky získal podporu od Ladislava Feierabenda, Juraje Slávika, Jozefa Lettricha, Arnošta Heidricha, Štefana Osuského. Mezi zakládajícími členy SVU byli také Josef Hašek (otec Elišky Haškové Coolidge) a František Schwarzenberg.

Později se členy Společnosti stala řada významných lidí, např. Miloslav Rechcigl, René Wellek, Leopold Pospíšil, Jan Viktor Mládek... další jména byla publikována v životopisných seznamech členů SVU.[5][6]

Periodika

SVU vydává čtvrtletně zpravodaj SVU NEWS/ ZPRÁVY SVU, a pololetně literární magazín v angličtině s názvem KOSMAS - Czech, Slovak, and Central European Studies.

V době nesvobody v Československu SVU vydávala téměř po třicet let literární magazín v češtině a slovenštině: PROMĚNY - PREMENY/ METAMORPHOSES, který publikoval články zakázaných autorů.[7]

Konference

První světový kongres SVU se konal ve Washingtonu DC v roce 1962. Od té doby vždy v sudém roce SVU pořádá světový kongres. Program zahrnuje přednášky, diskusní panely, koncerty, výstavy a společenské akce. Program přednášek mívá široký záběr napříč disciplínami a poskytuje platformy pro výměnu názorů a vzájemné inspirace. Prvních patnáct kongresů bylo pořádáno v USA a v Kanadě, obvykle na universitních kampusech. Šestnáctý světový kongres SVU v roce 1992 se poprvé konal v Praze.

Mezi kongresy SVU pořádá specializované konference, obvykle v lichém roce.

Odkazy

Reference

  1. U.S. Library of Congress: The Czechs in America
  2. Československé dokumentační středisko: Heslář biografický
  3. District of Columbia, Department of Consumer and Regulatory Affairs: File Number 783908 (1978).
  4. Ořechov, Dějiny obce (2012), s.547: Jaroslav G. Polach - Proslov u příležitosti tryzny za Dra Jaroslava Němce, Washington DC, 17. října 1992
  5. Formáty nebo vydání Biographical directory of the members of the Czechoslovak Society of Arts and Sciences in America, inc. [WorldCat.org]. www.worldcat.org [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. 
  6. ULČ, Otto. Velikáni a malikáni. Praha: Šulc a Švarc, 2012. 265 s. ISBN 978-80-7244-307-9. S. 74–78. 
  7. Archivovaná kopie. worldcat.org [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-12. 

Externí odkazy