Swiss Open (tenis)
Swiss Open | |
---|---|
EFG Swiss Open Gstaad | |
Roy Emerson Arena při beachvolejbalovém turnaji | |
Založeno | 1915 |
Odehráno | Swiss Open Gstaad 2023 |
Místo | Gstaad, Švýcarsko |
Dějiště | Roy Emerson Arena |
Souřadnice | 46°28′34″ s. š., 7°17′2″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 630 705 EUR |
Prize money | 562 815 EUR |
Období | červenec |
ATP Tour | |
1990–1997 | ATP World Series |
1998–2008 | ATP International Series |
2009– | ATP Tour 250 |
swissopengstaad Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Swiss Open, oficiálně EFG Swiss Open Gstaad, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v jihozápadní švýcarské vesnici Gstaad, který byl založen v roce 1915. V období 1970–1989 se konal v rámci okruhu Grand Prix, aby se v roce 1990 začlenil do nově vzniklé túry ATP, organizované Asociací tenisových profesionálů. Od sezóny 2009 se řadí do kategorie ATP Tour 250. Probíhá v červenci na dvou otevřených antukových dvorcích v areálu kolem arény Roye Emersona, pojmenované po pětinásobném australském vítězi Royi Emersonovi. Centrální dvorec má kapacitu 4,5 tisíce diváků.[1] Mezi další australské šampiony se zařadili John Newcombe, Tony Roche či Ken Rosewall.[2]
V sezóně 1915 proběhl úvodní ročník na kurtech hotelu Gstaad Palace, který v dané době nesl název Royal Hotel, Winter & Gstaad Palace. Antukový turnaj vyhrál ruský tenista Viktor de Coubasch. Na organizaci se od rané fáze podílel Lawn Tennis Club Gstaad.[3] Generálním sponzorem byla v letech 2016–2021 soukromá švýcarská banka J. Safra Sarasin, založená roku 1841 v Basileji, kterou v roce 2022 nahradila soukromá bankovní skupina EFG International s tříletým kontraktem.[4] Vzhledem k poloze Gstaadu 1 050 m n. m. se jedná o nejvýše položenou událost ATP na evropském kontinentu. Andské Ecuador Open Quito a dříve hraný Claro Open Colombia mají areály situovány výše.[3]
Na červencovém Rado Swiss Open 1998 debutoval na okruhu ATP Tour 16letý Švýcar Roger Federer, jemuž divokou kartu do hlavní soutěže zajistilo vítězství ve wimbledonské juniorce o týden dříve. Na úvod podlehl Argentinci Lucasi Arnoldu Kerovi.[2] Do prvního gstaadského finále se pak Federer probojoval v roce 2003, po zisku premiérové wimbledonské trofeje, v němž ovšem nestačil na Jiřího Nováka. V sezóně 2004 si již gstaadskou trofej odvezl po závěrečné výhře nad Igorem Andrejevem a získal tak první triumf na švýcarské půdě.[5]
V Gstaadu probíhal také ženský profesionální turnaj Swiss Open.
Vývoj názvu turnaje
- 90. léta: Rado Swiss Open , partner Rado ze Swatch Group
- 2000–2001: UBS Open, partner UBS
- 2002–2010: Allianz Suisse Open, partner Allianz
- 2011–2014: Crédit Agricole Suisse Open, partner Crédit Agricole
- 2015: Swiss Open, partner Visilab
- 2016–2021: J. Safra Sarasin Swiss Open, partner J. Safra Sarasin
- od 2022: EFG Swiss Open Gstaad, partner EFG International
Přehled finále
Dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1915 | Viktor de Coubasch | Charles Barde | 8–6, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3 |
1916 | René de Grenus | ||
1917 | A. Breaud | ||
1918 | René de Grenus | ||
1919 | Charles-Henry Martin | ||
1920 | Maurice Ferrier | ||
1921 | Marcus Wallenberg | ||
1922 | Guy Sautter | ||
1923 | Hector Fisher | ||
1924 | Djorđe Dundjerski | ||
1925 | Leonardo Bonzi | ||
1926 | Gottfried Banfield | ||
1927 | Leonce Aslangul | ||
1928 | Hector Fisher | ||
1929 | Hector Fisher | Hermann Artens | 6–3, 8–6, 6-4 |
1930 | Erik Worm | ||
1931 | Hector Fisher | ||
1932 | |||
1933 | |||
1934 | |||
1935 | |||
1936 | |||
1937 | Boris Maneff | Max Ellmer | 6–3, 8–6skreč |
1938 | |||
1939 | |||
1940 | |||
1941 | |||
1942 | Hans Pfaff | Jost Spitzer | 6–2, 6–4, 6–3 |
1943 | |||
1944 | |||
1945 | |||
1946 | Vladimír Černík | Bohuslav Hykš | 6–0, 0–6, 1–6, 6–4, 6-2 |
1947 | Marcello Del Bello | Mario Belardinelli | bez boje |
1948 | semifinále a finále nehráno | ||
1949 | Earl Cochell | Jaroslav Drobný | 3–6, 6–3, 2–6, 6–3, 7–5 |
1950 | Vladimír Černík | Sumant Misra | 6–1, 2–6, 6–8, 6–4, 6–3 |
1951 | Russell Seymour | Syd Levy | 2–6, 6–3, 7–5, 1-6, 6-4 |
1952 | Herbert Flam | Irvin Dorfman | 6–4, 6–2, 6–1 |
1953 | semifinále a finále nehráno | ||
1954 | Lew Hoad | Neale Fraser | 6–4, 11–9, 6–4 |
1955 | Arthur Larsen | Enrique Morea | 6–4, 2–6, 6–2, 6–2 |
1956 | Jaroslav Drobný | Neale Fraser | 7–5, 6–3, 6–3 |
1957 | Budge Patty | Jaroslav Drobný | 3–6, 6–3, 6–3, 6–1 |
1958 | Ashley Cooper | Neale Fraser | 2–6, 3–6, 7–5, 6–4, 6–3 |
1959 | Luis Ayala | Jan-Erik Lundqvist | 6–1, 6–2, 6–1 |
1960 | Roy Emerson | Mike Davies | 6–4, 9–7, 6–2 |
1961 | Roy Emerson | Luis Ayala | 6–3, 6–1, 6–0 |
1962 | Rod Laver | Neale Fraser | 6–4, 6–4, 8–6 |
1963 | Nicola Pietrangeli | Roy Emerson | 7–5, 6–2, 6–2 |
1964 | Thomaz Koch | Ronald Barnes | 6–3, 6–1, 7–9, 7–5 |
1965 | Patricio Rodriguez | Thomaz Koch | 2–6, 6–3, 6–2, 6–2 |
1966 | Roy Emerson | Manuel Santana | 5–7, 7–5, 6–3 |
1967 | Roy Emerson | Manuel Santana | 6–2, 8–6, 6–4 |
1968 | Cliff Drysdale | Tom Okker | 6–3, 6–3, 6–0 |
1969 | Roy Emerson | Tom Okker | 6–1, 12–14, 6–4, 6–4 |
1970 | Tony Roche | Tom Okker | 7–5, 7–5, 6–3 |
1971 | John Newcombe | Tom Okker | 6–2, 5–7, 1–6, 7–5, 6–3 |
1972 | Andrés Gimeno | Adriano Panatta | 7–5, 9–8, 6–4 |
1973 | Ilie Năstase | Roy Emerson | 6–4, 6–3, 6–3 |
1974 | Guillermo Vilas | Manuel Orantes | 6–1, 6–2 |
1975 | Ken Rosewall | Karl Meiler | 6–4, 6–4, 6–3 |
1976 | Raúl Ramírez | Adriano Panatta | 7–5, 6–7, 6–1, 6–3 |
1977 | Jeff Borowiak | Jean-Francois Caujolle | 2–6, 6–1, 6–3 |
1978 | Guillermo Vilas | José Luis Clerc | 6–3, 7–6, 6–4 |
1979 | Ulrich Pinner | Peter McNamara | 6–2, 6–4, 7–5 |
1980 | Heinz Günthardt | Kim Warwick | 4–6, 6–4, 7–6 |
1981 | Wojciech Fibak | Yannick Noah | 6–1, 7–6 |
1982 | José Luis Clerc | Guillermo Vilas | 6–1, 6–3, 6–2 |
1983 | Sandy Mayer | Tomáš Šmíd | 6–0, 6–3, 6–2 |
1984 | Joakim Nyström | Brian Teacher | 6–4, 6–2 |
1985 | Joakim Nyström | Andreas Maurer | 6–4, 1–6, 7–5, 6–3 |
1986 | Stefan Edberg | Roland Stadler | 7–5, 4–6, 6–1, 4–6, 6–2 |
1987 | Emilio Sánchez | Ronald Agénor | 6–2, 6–3, 7–6 |
1988 | Darren Cahill | Jakob Hlasek | 6–3, 6–4, 7–6 |
1989 | Carl-Uwe Steeb | Magnus Gustafsson | 6–7, 3–6, 6–2, 6–4, 6–2 |
1990 | Martín Jaite | Sergi Bruguera | 6–3, 6–7, 6–2, 6–2 |
1991 | Emilio Sánchez | Sergi Bruguera | 6–1, 6–4, 6–4 |
1992 | Sergi Bruguera | Francisco Clavet | 6–1, 6–4 |
1993 | Sergi Bruguera | Karel Nováček | 6–3, 6–4 |
1994 | Sergi Bruguera | Guy Forget | 3–6, 7–5, 6–2, 6–1 |
1995 | Jevgenij Kafelnikov | Jakob Hlasek | 6–3, 6–4, 3–6, 6–3 |
1996 | Albert Costa | Félix Mantilla | 4–6, 7–6(7–2), 6–1, 6–0 |
1997 | Félix Mantilla | Joan Albert Viloca | 6–1, 6–4, 6–4 |
1998 | Àlex Corretja | Boris Becker | 7–6(7–5), 7–5, 6–3 |
1999 | Albert Costa | Nicolás Lapentti | 7–6(7–4), 6–3, 6–4 |
2000 | Àlex Corretja (2) | Mariano Puerta | 6–1, 6–3 |
2001 | Jiří Novák | Juan Carlos Ferrero | 6–1, 6–7(5–7), 7–5 |
2002 | Àlex Corretja (3) | Gastón Gaudio | 6–3, 7–6(7–3), 7–6(7–3) |
2003 | Jiří Novák (2) | Roger Federer | 5–7, 6–3, 6–3, 1–6, 6–3 |
2004 | Roger Federer | Igor Andrejev | 6–2, 6–3, 5–7, 6–3 |
2005 | Gastón Gaudio | Stan Wawrinka | 6–4, 6–4 |
2006 | Richard Gasquet | Feliciano López | 7–6(7–4), 6–7(3–7), 6–3, 6–3 |
2007 | Paul-Henri Mathieu | Andreas Seppi | 6–7(1–7), 6–3, 7–5 |
2008 | Victor Hănescu | Igor Andrejev | 6–3, 6–4 |
2009 | Thomaz Bellucci | Andreas Beck | 6–4, 7–6(7–2) |
2010 | Nicolás Almagro | Richard Gasquet | 7–5, 6–1 |
2011 | Marcel Granollers | Fernando Verdasco | 6–4, 3–6, 6–3 |
2012 | Thomaz Bellucci (2) | Janko Tipsarević | 6–7(6–8), 6–4, 6–2 |
2013 | Michail Južnyj | Robin Haase | 6–3, 6–4 |
2014 | Pablo Andújar | Juan Mónaco | 6–3, 7–5 |
2015 | Dominic Thiem | David Goffin | 7–5, 6–2 |
2016 | Feliciano López | Robin Haase | 6–4, 7–5 |
2017 | Fabio Fognini | Yannick Hanfmann | 6–4, 7–5 |
2018 | Matteo Berrettini | Roberto Bautista Agut | 7–6(11–9), 6–4 |
2019 | Albert Ramos-Viñolas | Cedrik-Marcel Stebe | 6–3, 6–2 |
2020 | zrušeno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Casper Ruud | Hugo Gaston | 6–3, 6–2 |
2022 | Casper Ruud (2) | Matteo Berrettini | 4–6, 7–6(7–4), 6–2 |
2023 | Pedro Cachín | Albert Ramos-Viñolas | 3–6, 6–0, 7–5 |
Čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1968 | John Newcombe Dennis Ralston |
Mal Anderson Tom Okker |
8–10, 12–10, 12–14, 6–3, 6–3 |
1969 | Tom Okker Marty Riessen |
Mal Anderson Roy Emerson |
6–1, 6–4 |
1970 | Cliff Drysdale Roger Taylor |
Tom Okker Marty Riessen |
6–2, 6–3, 6–2 |
1971 | John Alexander Phil Dent |
John Newcombe Tom Okker |
5–7, 6–3, 6–4 |
1972 | čtyřhra se nehrála | ||
1973 | |||
1974 | José Higueras Manuel Orantes |
Roy Emerson Thomaz Koch |
7–5, 0–6, 6–1, 9–8 |
1975 | Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann |
Colin Dowdeswell Ken Rosewall |
6–4, 9–7, 6–1 |
1976 | Jürgen Fassbender Hans-Jürgen Pohmann |
Paolo Bertolucci Adriano Panatta |
7–5, 6–3, 6–3 |
1977 | Jürgen Fassbender Karl Meiler |
Colin Dowdeswell Bob Hewitt |
6–4, 7–6 |
1978 | Mark Edmondson Tom Okker |
Bob Hewitt Kim Warwick |
6–4, 1–6, 6–1, 6–4 |
1979 | Mark Edmondson John Marks |
Ion Țiriac Guillermo Vilas |
2–6, 6–1, 6–4 |
1980 | Colin Dowdeswell Ismail El Shafei |
Mark Edmondson Kim Warwick |
6–4, 6–4 |
1981 | Heinz Günthardt Markus Günthardt |
David Carter Paul Kronk |
6–4, 6–1 |
1982 | Sandy Mayer Ferdi Taygan |
Heinz Günthardt Markus Günthardt |
6–2, 6–3 |
1983 | Pavel Složil Tomáš Šmíd |
Colin Dowdeswell Wojciech Fibak |
6–7, 6–4, 6–2 |
1984 | Heinz Günthardt Markus Günthardt |
Givaldo Barbosa João Soares |
6–4, 3–6, 7–6 |
1985 | Wojciech Fibak Tomáš Šmíd |
Brad Drewett Mark Edmondson |
6–7, 6–4, 6–4 |
1986 | Sergio Casal Emilio Sánchez |
Stefan Edberg Joakim Nyström |
6–3, 3–6, 6–3 |
1987 | Jan Gunnarsson Tomáš Šmíd |
Loic Courteau Guy Forget |
7–6, 6–2 |
1988 | Petr Korda Milan Šrejber |
Andrés Gómez Emilio Sánchez |
7–6, 7–6 |
1989 | Cassio Motta Todd Witsken |
Petr Korda Milan Šrejber |
6–4, 6–4 |
1990 | Sergio Casal Emilio Sánchez |
Omar Camporese Javier Sánchez |
6–3, 3–6, 7–5 |
1991 | Gary Muller Danie Visser |
Guy Forget Jakob Hlasek |
7–6, 6–4 |
1992 | Hendrik Jan Davids Libor Pimek |
Petr Korda Cyril Suk |
bez boje |
1993 | Cédric Pioline Marc Rosset |
Hendrik Jan Davids Piet Norval |
6–3, 3–6, 7–6 |
1994 | Sergio Casal Emilio Sánchez |
Menno Oosting Daniel Vacek |
7–6, 6–4 |
1995 | Luis Lobo Javier Sánchez |
Arnaud Boetsch Marc Rosset |
6–7, 7–6, 7–6 |
1996 | Jiří Novák Pavel Vízner |
Trevor Kronemann David Macpherson |
4–6, 7–6, 7–6 |
1997 | Jevgenij Kafelnikov Daniel Vacek |
Trevor Kronemann David Macpherson |
4–6, 7–6, 6–3 |
1998 | Gustavo Kuerten Fernando Meligeni |
Daniel Orsanic Cyril Suk |
6–4, 7–5 |
1999 | Donald Johnson Cyril Suk |
Aleksandar Kitinov Eric Taino |
7–5, 7–6(7–4) |
2000 | Jiří Novák David Rikl |
Jérôme Golmard Michael Kohlmann |
3–6, 6–3, 6–4 |
2001 | Roger Federer Marat Safin |
Michael Hill Jeff Tarango |
0–1skreč |
2002 | Joshua Eagle David Rikl |
Massimo Bertolini Cristian Brandi |
7–6(7–5), 6–4 |
2003 | Leander Paes David Rikl |
František Čermák Leoš Friedl |
6–3, 6–3 |
2004 | Leander Paes David Rikl |
Marc Rosset Stan Wawrinka |
6–4, 6–2 |
2005 | František Čermák Leoš Friedl |
Michael Kohlmann Rainer Schüttler |
7–6(8–6), 7–6(13–11) |
2006 | Jiří Novák Andrei Pavel |
Marco Chiudinelli Jean-Claude Scherrer |
6–3, 6–1 |
2007 | František Čermák Pavel Vízner |
Marc Gicquel Florent Serra |
7–5, 5–7, [10–7] |
2008 | Jaroslav Levinský Filip Polášek |
Stéphane Bohli Stan Wawrinka |
3–6, 6–2, [11–9] |
2009 | Marco Chiudinelli Michael Lammer |
Jaroslav Levinský Filip Polášek |
7–5, 6–3 |
2010 | Johan Brunström Jarkko Nieminen |
Marcelo Melo Bruno Soares |
6–3, 6–7(4–7), [11–9] |
2011 | František Čermák Filip Polášek |
Christopher Kas Alexander Peya |
6–3, 7–6(11–9) |
2012 | Marcel Granollers Marc López |
Robert Farah Santiago Giraldo |
6–4, 7–6(11–9) |
2013 | Jamie Murray John Peers |
Pablo Andújar Guillermo García-López |
6–3, 6–4 |
2014 | Andre Begemann Robin Haase |
Rameez Junaid Michal Mertiňák |
6–3, 6–4 |
2015 | Aleksandr Buryj Denis Istomin |
Oliver Marach Ajsám Kúreší |
3–6, 6–2, [10–5] |
2016 | Julio Peralta Horacio Zeballos |
Mate Pavić Michael Venus |
7–6(7–2), 6–2 |
2017 | Oliver Marach Philipp Oswald |
Jonathan Eysseric Franko Škugor |
6–3, 4–6, [10–8] |
2018 | Matteo Berrettini Daniele Bracciali |
Denys Molčanov Igor Zelenay |
7–6(7–2), 7–6(7–5) |
2019 | Sander Gillé Joran Vliegen |
Philipp Oswald Filip Polášek |
6–4, 6–3 |
2020 | zrušeno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Marc-Andrea Hüsler Dominic Stricker |
Szymon Walków Jan Zieliński |
6–1, 7–6(9–7) |
2022 | Tomislav Brkić Francisco Cabral |
Robin Haase Philipp Oswald |
6–4, 6–4 |
2023 | Dominic Stricker Stan Wawrinka |
Marcelo Demoliner Matwé Middelkoop |
7–6(10–8), 6–2 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Swiss Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ Le Village & Le Stade [online]. swissopengstaad.ch [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b ILIC, JOVICA. On this day: Roger Federer, 16, makes ATP debut in Gstaad. Tennis World USA [online]. 2020-07-06 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b STEPHENS, Thomas Stephens. Advantage Gstaad: 100 years of ‘unique’ tennis [online]. swissinfo.ch, 2015-07-23 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EFG announced as new title sponsor of the EFG Swiss Open Gstaad - EFG International. EFG [online]. 2022-01-31 [cit. 2022-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flashback: At Long Last, Federer Prevails At Home In Gstaad [online]. ATP Tour, Inc., 2020-07-22 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Swiss Open na Wikimedia Commons
- Swiss Open – oficiální stránky (německy) (francouzsky)
- Swiss Open na ATP Tour (anglicky)