Viktorie Hesensko-Darmstadtská

Viktorie Hesensko-Darmstadtská
hesenská princezna
Viktorie Hesensko-Darmstadtská
Úplné jméno	Victoria Alberta Elisabeth Mathilde Marie
Narození	5. dubna 1863 hrad Windsor, Windsor
Úmrtí	24. září 1950 Kensingtonský palác, Londýn
Pohřbena	kostel Svatého Mildreda, Whippingham, Wight 28. září 1950
Manžel	Ludvík z Battenbergu
Potomci	Alice z Battenbergu Luisa Mountbattenová Jiří Mountbatten Louis Mountbatten
Dynastie	Hesensko-Darmstadtští
Otec	Ludvík IV. Hesenský
Matka	Alice Sasko-Koburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktorie Hesensko-Darmstadtská (německy Viktoria Alberta Elisabeth Mathilde Marie von Hessen-Darmstadt) (5. dubna 1863, Windsor – 24. září 1950, Londýn) byla nejstarší dcerou Ludvíka IV., velkovévody hesenského, a princezny Alice Sasko-Koburské, dcery královny Viktorie a prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského.

Princezna Viktorie se narodila na hradě Windsor v přítomnosti své babičky z matčiny strany a vyrůstala v Německu a Anglii. Její matka zemřela v době, kdy Viktoriini bratr a sestry byli ještě malí, což ji dostalo do pozice zodpovědné za své sourozence. Přes nesouhlas svého otce se provdala za jeho bratrance z prvního kolena prince Ludvíka z Battenbergu, důstojníka britského královského námořnictva. Viktorie prožila většinu svého manželského života v různých částech Evropy na námořních postech svého manžela a na návštěvách mnoha královských příbuzných. Její rodina ji vnímala jako liberálně smýšlející, přímou, praktickou a bystrou. Manželé měli čtyři děti: Alici, Luisu, George a Louise.

Během první světové války se Viktorie a její manžel vzdali svých německých titulů a přijali příjmení Mountbatten, což byla poangličtěná verze německého „Battenberg“. Dvě z jejích sester,Alžběta a Alix, které se provdaly do ruské carské rodiny, byly zavražděny komunistickými revolucionáři. Po druhé světové válce se její dcera Luisa stala švédskou královnou manželkou a její syn Louis byl jmenován posledním místokrálem Indie. Byla babičkou z matčiny strany prince Philipa, vévody z Edinburghu, chotě královny Alžběty II. a prababičkou krále Karla III.

Viktorie se narodila o Velikonoční neděli 5. dubna 1863 na hradě Windsor za přítomnosti své babičky z matčiny strany, královny Viktorie. Viktorie byla prvním ze sedmi dětí předposledního hesenského velkovévody Ludvíka IV. a jeho manželky Alice Sasko Koburské, původem britské princezny. Pokřtěna byla v luteránské víře v Zeleném salonku na hradě Windsor v náručí královny 27. dubna. Jejími kmotry byli královna Viktorie, princezna Marie Adelaida z Cambridge, Ludvík III. velkovévoda hesenský (zastoupený princem Alexandrem hesenským), princ z Walesu a princ Jindřich Hesenský.

Do tří let žila v Německu, v Bessungen, potom rodina přesídlila do Nového paláce v Darmstadtu, kde sdílela ložnici se svou mladší sestrou Alžbětou, dokud obě nedospěly. Stejně jako její sourozenci se jí dostalo vzdělání na vysoké úrovni; byla vášnivou čtenářkou.

V době pruské invaze do Hesenska, v červnu roku 1866, byly Viktorie a její sestra Alžběta poslány ke své babičce Viktorii do Anglie, dokud válečné události neskončily (zabráním Hesenska-Kaselska a částí Hesenska-Darmstadtska Pruskem). Za prusko-francouzské války v roce 1870 byly na pozemcích paláce zřízeny vojenské špitály a Viktorie pomáhala své matce v kuchyni připravovat pro vojáky polévku.

V roce 1872 byla Viktoriinu osmnáctiměsíčnímu bratrovi Fridrichovi diagnostikována hemofilie. Tato diagnóza byla pro evropské královské rodiny šokem; bylo to dvacet let, co se královně Viktorii narodil její hemofilický syn, princ Leopold, vévoda z Albany, a byl to první náznak, že tato porucha krvácivosti je v královské rodině dědičná. Následujícího roku Fridrich vypadl z okna na kamenné schody a zemřel. Byla to první z mnoha tragédií, které postihly její rodinu.

Na začátku listopadu 1878 se Viktorie nakazila záškrtem. Alžběta byla rychle vystěhována z jejich pokoje a jako jediná z rodiny nemoci unikla. Viktoriina matka několik dní ošetřovala své děti a manžela, ale nepodařilo se jí zachránit nejmladší dceru Marii, která v polovině listopadu zemřela. Když už se zdálo, že se zbytek rodiny uzdravil, onemocněla princezna Alice. Zemřela 14. prosince, v den výročí smrti svého otce, prince Alberta. Jako nejstarší dítě Viktorie částečně převzala roli matky mladších sourozenců a společnice svého otce. Později napsala: „Smrt mé matky byla nenapravitelnou ztrátou... S její smrtí skončilo mé dětství, protože jsem se stala nejstarší a nejzodpovědnější"

Na rodinných setkáních se Viktorie často setkávala s princem Ludvíkem z Battenbergu, který byl jejím bratrancem z prvního kolena a členem morganatické větve hesenské královské rodiny. Princ Ludvík přijal britské občanství a sloužil jako důstojník královského námořnictva. V zimě roku 1882 se v Darmstadtu znovu setkali a v létě následujícího roku se zasnoubili.

Po krátkém odkladu kvůli smrti svého strýce z matčiny strany prince Leopolda, vévody z Albany, se Viktorie 30. dubna 1884 v Darmstadtu provdala za prince Ludvíka. Její otec se sňatkem nesouhlasil; podle jeho názoru měl princ Ludvík - jeho vlastní bratranec z prvního kolena - málo peněz a připravil by ho o dceřinu společnost, protože pár by přirozeně žil v zahraničí v Británii. Viktorie však měla nezávislé smýšlení a otcovy nespokojenosti si příliš nevšímala. Pozoruhodné je, že téhož večera se Viktoriin otec tajně oženil se svou milenkou, hraběnkou Alexandrinou von Hutten-Czapskou, bývalou manželkou Alexandra von Kolemine, ruského chargé d'affaires v Darmstadtu. Jeho sňatek s rozvedenou ženou, která mu nebyla rovna, šokoval shromážděnou evropskou královskou rodinu a kvůli diplomatickému a rodinnému tlaku byl Viktoriin otec nucen požádat o anulování vlastního manželství

Během následujících šestnácti let se Viktorii a jejímu manželovi narodily čtyři děti:

• Alice (25. února 1885 – 5. prosince 1969), ⚭ 1903 Ondřej Řecký a Dánský (2. února 1882 – 3. prosince 1944), matka Filipa Mountbattena, manžela britské královny Alžběty II.,
• Luisa (13. července 1889 – 7. března 1965), ⚭ 1923 Gustav VI. Adolf (11. listopadu 1882 – 15. září 1973), král švédský od roku 1950 až do své smrti
• George Mountbatten (6. listopadu 1892 – 8. dubna 1938), 2. markýz z Milford-Havenu, ⚭ 1916 Naděžda de Torby (28. března 1896 – 22. ledna 1963)
• Louis Mountbatten, 1. hrabě Mountbatten z Barmy (25. červen 1900 – 27. srpna 1979), poslední vicekrál a předposlední generální guvernér Indie, ⚭ 1922 Edwina Ashley (28. listopadu 1901 – 21. února 1960)

Žili v několika domech v Chichesteru, Sussexu, Waltonu nad Temží a na zámku Heiligenberg v Jugenheimu. Když princ Ludvík sloužil u Středomořské flotily, strávila několik zim na Maltě. V roce 1887 se nakazila tyfem, ale poté, co ji manžel ošetřoval, se do června uzdravila natolik, že se mohla zúčastnit oslav zlatého jubilea královny Viktorie v Londýně. Zajímala se o vědu, nakreslila podrobnou geologickou mapu Malty a účastnila se také archeologických vykopávek na ostrově i v Německu. V kůží vázaných svazcích si vedla pečlivé záznamy o přečtených knihách, které prozrazují širokou škálu zájmů, včetně socialistické filozofie.

Osobně učila své vlastní děti a seznamovala je s novými myšlenkami a vynálezy. Svého mladšího syna Louise učila až do jeho deseti let. Ten o ní v roce 1968 řekl, že byla: „chodící encyklopedií. Po celý život si střádala vědomosti o nejrůznějších tématech a měla ten velký dar, že když mě to učila, dokázala to všechno podat zajímavě. Byla naprosto metodická, na každý předmět jsme měli rozvrh, já jsem se musel připravovat a tak dále. Naučila mě, že mě má bavit tvrdě pracovat a být důkladný. Byla upřímná a otevřená do té míry, jaká je u členů královské rodiny zcela neobvyklá. A také byla zcela bez předsudků ohledně politiky nebo barvy pleti a podobných věcí."

V roce 1906 letěla ve vzducholodi Zeppelin a ještě odvážněji později v dvouplošníku, přestože „nebyl vyroben pro přepravu cestujících a my jsme seděli bezpečně připoutáni na malé stoličce a drželi se na zádech letce." Až do roku 1914 Viktorie pravidelně navštěvovala své příbuzné v zahraničí, v Německu i v Rusku, včetně svých dvou sester, které se provdaly do ruské carské rodiny: Alžběta, která se provdala za velkoknížete Sergeje Alexandroviče, a Alix, která se provdala za cara Mikuláše II. Viktorie byla jednou z carevniných příbuzných, kteří se ji snažili od vlivu Rasputina odradit. V době vypuknutí války mezi Německem a Velkou Británií v roce 1914 byla Viktorie se svou dcerou Luisou v Rusku v Jekatěrinburgu. Vlakem a parníkem odcestovaly do Petrohradu a odtud přes Tornio do Stockholmu. Z norského Bergenu odpluly na „poslední lodi“ zpět do Británie.

Princ Ludvík byl na začátku války donucen odstoupit z námořnictva, když se jeho německý původ stal překážkou, a manželé se na válečná léta uchýlili do Kent House na ostrově Wight, který Viktorii darovala její teta princezna Louise, vévodkyně z Argyllu. Viktorie z manželovy nucené rezignace obviňovala vládu, „které si málokdo váží nebo jí důvěřuje." Nedůvěřovala prvnímu lordu admirality Winstonu Churchillovi, protože ho považovala za nespolehlivého - jednou si vypůjčil knihu a nevrátil ji. Přetrvávající veřejné nepřátelství vůči Německu vedlo krále Spojeného království Jiřího V. ke zřeknutí se německých titulů a současně se 14. července 1917 princ Ludvík a Viktorie zřekli svých titulů a přijali poangkličtěnou verzi příjmení Battenberg - Mountbatten. Očtyři měsíce později byl Ludvík králem znovu povýšen na markýze z Milford Haven. Během války byly Viktoriiny dvě sestry, Alix a Alžběta, zavražděny během ruské revoluce a její bratr, Arnošt Ludvík, velkovévoda hesenský, byl sesazen. Při své poslední návštěvě Ruska v roce 1914 projížděla Viktorie kolem stejného domu v Jekatěrinburgu, kde měla být Alix zavražděna. V lednu 1921 bylo Alžbětino tělo po dlouhé a složité cestě pohřbeno v Jeruzalémě za Viktoriiny přítomnosti. Tělo Alix nebylo za Viktoriina života nikdy nalezeno.

Viktoriin manžel zemřel v září 1921 v Londýně. Po setkání s ní v námořním a vojenském klubu na Piccadilly si stěžoval, že se necítí dobře, a Viktorie ho přesvědčila, aby si odpočinul v pokoji, který si zamluvili v přístavbě klubu. Zavolala lékaře, který mu předepsal léky, a Viktorie se vydala vyzvednout recept do nedaleké lékárny. Když se vrátila, byl Ludvík mrtev. Po ovdovění se Viktorie přestěhovala do rezidence v Kensingtonském paláci a podle slov svého životopisce se ‚,stala ústřední matriarchální postavou v životě přeživší evropské královské rodiny."

V roce 1930 se její nejstarší dcera Alice nervově zhroutila a byla u ní diagnostikována schizofrenie. V následujícím desetiletí byla Viktorie z velké části zodpovědná za výchovu a vzdělání svého vnuka prince Philipa v době, kdy se jeho rodiče rozešli a jeho matka byla umístěna do ústavu. Princ Philip vzpomínal: „Měl jsem svou babičku velmi rád a vždy mi pomáhala. S dětmi to uměla velmi dobře... přistupovala k nim prakticky. Chovala se k nim správným způsobem - správnou kombinací racionálního a emocionálního přístupu."

V roce 1937 zemřel Viktoriin bratr Arnošt Ludvík a brzy poté při leteckém neštěstí v Ostende zahynula její ovdovělá švagrová, synovec, vnučka a dvě pravnoučata. Viktoriina vnučka, řecká a dánská princezna Cecilie, se provdala za Viktoriina synovce (syna Arnošta Ludvíka), Jiřího Donáta Hesenského. Všichni i jejich dva malí synové, Ludvík a Alexandr, zahynuli. Ceciliino nejmladší dítě, Johannu, která v letadle nebyla, adoptoval její strýc princ Ludvík Hesenský, na jehož svatbu oběti havárie cestovaly, ale holčička přežila své rodiče a starší bratry jen o osmnáct měsíců a zemřela v roce 1939 na meningitidu.

Brzy následovala další tragédie, když v následujícím roce zemřel Viktoriin syn Jiří na rakovinu kostí. Její vnučka, lady Pamela Hicksová, vzpomínala na babiččiny slzy. Za druhé světové války byla Viktorie bombardována v Kensingtonském paláci a nějaký čas strávila na hradě Windsor u krále Jiřího VI. Její přeživší syn (Louis) a její dva vnuci (David Mountbatten a princ Philip) sloužili v královském námořnictvu, zatímco její němečtí příbuzní bojovali na straně nepřítele. Většinu času trávila čtením a starostmi o své děti; její dcera Alice zůstala v okupovaném Řecku a nemohla čtyři roky komunikovat se svou matkou. Po vítězství Spojenců byl její syn Louis jmenován vikomtem Mountbattenem z Barmy. Byla mu nabídnuta funkce místokrále Indie, ale Viktorie byla hluboce proti tomu, aby ji přijal, protože věděla, že tato funkce bude nebezpečná a obtížná; on ji přesto přijal.

15. prosince 1948 se Viktorie zúčastnila křtin svého pravnuka, prince Charlese. Byla jedním z osmi sponzorů nebo kmotrů, spolu s králem Jiřím VI, norským králem Haakonem VII, královnou Marií, princeznou Margaret, princem Jiřím Řeckým a Dánským, lady Brabourne a Davidem Bowes-Lyonem.

V létě 1950 onemocněla bronchitidou (kouřila od svých šestnácti let) v domě lorda Mountbattena v Broadlands v Hampshire. Se slovy, že „je lepší zemřít doma," se Viktorie přestěhovala zpět do Kensingtonského paláce, kde 24. září ve věku 87 let zemřela. Pohřbena byla o čtyři dny později v areálu kostela svaté Mildredy ve Whippinghamu na ostrově Wight.

• Její velkovévodská výsost Viktorie von Hessen und bei Rhein (1863–1884)
• Její velkovévodská výsost J.O. princezna Viktorie Battenberg (1884–1917)
• Lady Mountbatten (14.–17. července 1917)
• Markýza Milford Haven (1917–1921)
• Markýza vdova Milford Haven (1921–1950)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Victoria of Hesse and by Rhine na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktorie Hesensko-Darmstadtská na Wikimedia Commons
• http://www.iow.uk.com/whippingham-church/cyandg.htm Archivováno 25. 5. 2011 na Wayback Machine.
• The Mountbatten Archive at the University of Southampton
• https://web.archive.org/web/20170430232921/http://mountbattenofburma.com/