ខេត្តច័ន្ទបុរី

ចន្ទបុរី
จันทบุรี
ខេត្ត
[[File:
|200px|none|alt=|From top: Noen Nang Phaya, viewpoint of Chaloem Burapha Chonlathit Road, Na Yai Am; Taksin Maharat Bridge crosses the Chanthaburi River at Laem Sing; Cathedral of the Immaculate Conception in Christmas Eve; Sacred balancing rock and Buddha footprint on the top of Mount Khitchakut; Phlio Waterfall; Monument of King Taksin at Thung Na Choei Public Park]]From top: Noen Nang Phaya, viewpoint of Chaloem Burapha Chonlathit Road, Na Yai Am; Taksin Maharat Bridge crosses the Chanthaburi River at Laem Sing; Cathedral of the Immaculate Conception in Christmas Eve; Sacred balancing rock and Buddha footprint on the top of Mount Khitchakut; Phlio Waterfall; Monument of King Taksin at Thung Na Choei Public Park

ទង់

ត្រា
រហស្សនាម: មឿងចន្ទ
(Thai: เมืองจันท์)
ចន្ទបុរ
(Thai: จันทบูร)
បាវចនា: "น้ำตกลือเลื่อง เมืองผลไม้ พริกไทยพันธุ์ดี อัญมณีมากเหลือ เสื่อจันทบูร สมบูรณ์ธรรมชาติ สมเด็จพระเจ้าตากสินมหาราช รวมญาติกู้ชาติที่จันทบุรี"
("ទឹកធ្លាក់ល្បីៗ។ ទីក្រុងផ្លែឈើ។ ម្រេចល្អ។ គ្រឿងអលង្ការដ៏សម្បូរបែប។ ចន្ថាប៊ុន ម៉ាត់. សម្បូរទៅដោយធម្មជាតិ។ ព្រះបាទតាស៊ីនមហាក្សត្របានបង្រួបបង្រួមប្រជាជនឡើងវិញ ហើយដណ្តើមបានឯករាជ្យរបស់យើងវិញនៅចន្ទបុរី")
ផែនទីនៃប្រទេសថៃ រំលេចខេត្តចន្ទបុរី
ផែនទីនៃប្រទេសថៃ រំលេចខេត្តចន្ទបុរី
Countryថៃ
ក្រុងចន្ទបុរី
រដ្ឋាភិបាល
 • GovernorMonsit Paisarntanawat (since 2022)
ផ្ទៃក្រឡា[]
 • សរុប៦៣៣៨ គម2 (២.៤៤៧ ម៉ាយ ការ)
ចំណាត់ថ្នាក់ផ្ទៃក្រឡាRanked 33rd
ប្រជាជន (2018)[]
 • សរុប៥៣៦,៤៩៦
 • ចំណាត់ថ្នាក់Ranked 49th
 • សន្ទភាព៨៤.៦/km2 (២១៩/sq mi)
 • ចំណាត់ថ្នាក់សន្ទភាពRanked 57th
Human Achievement Index[]
 • HAI (2022)0.6323 "somewhat low"
Ranked 49th
GDP[]
 • Totalbaht 138 billion
(US$4.0 billion) (2019)
ល្វែងម៉ោងICT (ម.ស.ស.+7)
Postal code22xxx
Calling code039
ក្រមអ.ម.អ. ៣១៦៦TH-22

ចន្ទបុរី ( ថៃ: จันทบุรี ; ជងจันกะบูย Chankabui, [] បកប្រែថា នាងចន្ទ' នាងចន្ទ ដែលពាក់ខ្ទះនៅលើក្បាល ' [] ) គឺជាខេត្តមួយក្នុងចំណោម ខេត្ត ចំនួនប្រាំពីរ ( ចង្វាត់ ) នៅ ភាគខាងកើតប្រទេសថៃ ជាប់ព្រំដែនជាមួយ ខេត្តបាត់ដំបង និង ប៉ៃលិន នៃ ប្រទេសកម្ពុជា នៅច្រាំង ឈូងសមុទ្រថៃ ។ ខេត្ត​ដែល​នៅ​ជិត​ខាង​គឺ ​ត្រាត ​នៅ​ភាគ​ខាង​កើត​និង ​រយ៉ង ​ជលបុរី ​ស្ទឹងជ្រៅ ​និង ​ស្រះកែវ ​នៅ​ភាគ​ខាង​លិច​និង​ខាង​ជើង​។

ប្រវត្តិសាស្ត្រ

បន្ទាយ Tuek Daeng សាងសង់​ដោយ​ទាហាន​បារាំង​ក្នុង​ពេល​មាន​វិបត្តិ Paknam

ជនជាតិដើមភាគតិចនៃតំបន់ ចន្ទបុរី គឺជនជាតិ ជងជនជាតិជង បានរស់នៅក្នុងតំបន់នេះតាំងពី រាជាណាចក្រអយុធ្យា ហើយត្រូវបានគេគិតថាជាជនជាតិដើមនៃ ប្រទេសកម្ពុជា ប្រហែលជាមុនកាលកំណត់ជាមួយ ខ្មែរ ។ នៅ​ខេត្ត​ចន្ទបុរី ជន​ជាតិជង ​ភាគច្រើន​រស់​នៅ​ស្រុក​ឃិត ចាកផុត ពុងណាំរ៉ុន និង​ម៉ាខាំ។ []

ក្រោយ វិបត្តិប៉ាក់ណាម ក្នុងឆ្នាំ១៨៩៣ កងទ័ពអាណានិគម បារាំង បានកាន់កាប់ចន្ទបុរី ដោយប្រគល់មកវិញនៅឆ្នាំ ១៩០៥ នៅពេលដែលប្រទេសថៃបានលះបង់កម្មសិទ្ធិផ្នែកខាងលិចនៃប្រទេសកម្ពុជា។ ជនជាតិភាគតិចសំខាន់ៗនៃជនជាតិចន្ទបុរី គឺជាជនជាតិ វៀតណាម ដែលបានមកទីនោះក្នុងរលកបី៖ ទីមួយក្នុងសតវត្សទី ១៩ ក្នុងអំឡុងពេលនៃការធ្វើទុក្ខបុកម្នេញប្រឆាំងនឹង កាតូលិក នៅ កូសាំងស៊ីន ប្រទេសចិន ; រលកទីពីរក្នុងទសវត្សរ៍ឆ្នាំ ១៩២០ ដល់ឆ្នាំ ១៩៤០ ភៀសខ្លួនចេញពី ឥណ្ឌូចិនបារាំង ; និង​ជា​រលក​ទី​បី​បន្ទាប់​ពី ​ជ័យជម្នះ​កុម្មុយនិស្ត​នៅ​វៀតណាម​ក្នុង​ឆ្នាំ​១៩៧៥[ត្រូវការអំណះអំណាង][ ត្រូវការដកស្រង់ ] ទីក្រុងចន្ទបុរីបានក្លាយជាអាសនៈរបស់ ប៊ីស្សពចន្ទបុរី តាំងពីឆ្នាំ ១៩៤៤ ។

ចន្ទបុរីធ្លាប់ជាប្រភពត្បូងដ៏សំខាន់ ជាពិសេសត្បូងទទឹម និងត្បូងកណ្តៀង។ ខណៈពេលដែល សហគមន៍មាត់ទឹកចាន់តាប៊ុន ត្រូវបានអភិវឌ្ឍជាងបីសតវត្សមុនក្នុងរជ្ជកាលព្រះបាទណារ៉ៃតាមមាត់ទន្លេមេណាមចាន់តាបុរី។ វាជាមជ្ឈមណ្ឌលដឹកជញ្ជូន និងពាណិជ្ជកម្មដ៏សំខាន់។ ប៉ុន្មានឆ្នាំមកនេះ សហគមន៍មាត់ទន្លេចាន់តាប៊ុន បានបាត់បង់ភាពភ្លឺស្វាង។ ទោះជាយ៉ាងណាក៏ដោយ ក្នុងទសវត្សរ៍ថ្មីៗនេះ អ្នកស្រុកដែលមានជំនួយពីមន្ត្រីថៃបានរួមចំណែកដល់ការរស់ឡើងវិញរបស់ខ្លួនជាទិសដៅសំខាន់សម្រាប់ទេសចរណ៍វប្បធម៌។

ការបែងចែករដ្ឋបាល

ផែនទីខេត្តច័ន្ទបុរី ដែលមាន១០ស្រុក

រដ្ឋបាលខេត្ត

ខេត្តចែកចេញជា ១០ ស្រុក ( អាំភើ )។ ទាំងនេះ​ត្រូវបាន​បែង​ចែក​ជា​សង្កាត់​ចំនួន ៧៦ ( ​តំបន់ ​) និង ៦៩០ ភូមិ ( ​មុបាន ​) ។

  1. មឿងចន្ទបុរី
  2. ខ្លុង
  3. ថាម៉ៃ
  4. ពុងណាំរ៉ន
  5. ម៉ាខាំ
  6. ឡែម ស៊ីង
  7. សូយ ដាវ
  8. កេង ហង្ស មេវ
  9. ណា យ៉ៃ អេម
  10. ខាវឃីតចាកុត

ឯកសារយោង

Preview of references

  1. Advancing Human Development through the ASEAN Community, Thailand Human Development Report 2014, table 0:Basic Data (Report). United Nations Development Programme (UNDP) Thailand. pp. 134–135. ល.ស.ប.អ. 978-974-680-368-7. http://hdr.undp.org/sites/default/files/thailand_nhdr_2014_O.pdf។ បានយកមក 17 January 2016, Data has been supplied by Land Development Department, Ministry of Agriculture and Cooperatives, at Wayback Machine. [តំណភ្ជាប់ខូច]ទំព័រគំរូ:Cbignore
  2. "ร่ยงานสถิติจำนวนประชากรและบ้านประจำปี พ.ศ.2561" [Statistics, population and house statistics for the year 2018]. Registration Office Department of the Interior, Ministry of the Interior. stat.bora.dopa.go.th (in ថៃ). 31 December 2018. Archived from the original on 2 April 2019. Retrieved 20 June 2019. {cite web}: More than one of |archivedate= and |archive-date= specified (help); More than one of |archiveurl= and |archive-url= specified (help)
  3. "ข้อมูลสถิติดัชนีความก้าวหน้าของคน ปี 2565 (PDF)" [Human Achievement Index Databook year 2022 (PDF)]. Office of the National Economic and Social Development Council (NESDC) (in thai). Retrieved 12 March 2024, page 20{cite web}: CS1 maint: postscript (link) CS1 maint: unrecognized language (link)
  4. (July 2019)"Gross Regional and Provincial Product, 2019 Edition". <>. ISSN 1686-0799.
  5. องค์ บรรจุน. สยามหลากเผ่าหลายพันธุ์. กรุงเทพฯ: มติชน, 2553, หน้า 128 (in Thai)
  6. ชอง จันทะบูย ฤาลมหายใจเฮือกสุดท้าย. OK Nation (in ថៃ). 19 October 2012. Retrieved 20 May 2016.
  7. Pholdhampalit, Khetsirin (22 June 2019). "Chantaburi on the table". The Nation. https://www.nationthailand.com/detail/thailand/30371545.