Ambrož Optinský
| Svatý Ambrož Optinský ctihodný otec | |
|---|---|
 Ikona svatého Ambrože Optinského | |
| Církev | pravoslavná |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Alexandr Michajlovič Grenkov (Александр Михайлович Гренков) |
| Datum narození | 23. listopadujul. / 5. prosince 1812greg. |
| Místo narození | Bolšaja Lipovica,  Ruské impérium |
| Datum úmrtí | 10.jul. / 22. října 1891greg. (ve věku 78 let) |
| Národnost | ruská |
| Vyznání | pravoslaví |
| Ovlivnil | sv. Jonáš z Chan-kchou |
| Svatořečení | |
| Kanonizace | 1996 |
| Svátek | 23. října,10. července |
| Uctíván církvemi | pravoslavná církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ambrož Optinský (5. prosince 1812, osada Bolshaya Lipovitsa, Tambovská Gubernie – 23. října 1891) byl starec a jeroschimonach v monastýru (klášteře) Optina Pustyň, svatořečený v roce 1988 synodem Ruské pravoslavné církve.
Život
Narodil se v Tambovské gubernii jako Alexandr Michajlovič Grenkov.
Těžce onemocněl a dal Bohu slib, že pokud se vyléčí, stane se mnichem. Po náhlém uzdravení byl vyzván starcem Hilarionem, aby vstoupil do kláštera Optina-Pustyn. Ambrož měl velmi živý humor a společenský charakter, což bylo v rozporu s jeho stoičtější duchovní disciplínou. Ambrož měl během svého života mnoho zápasů s nemocemi a na základě těchto zápasů o nahlédnutí do lidského stavu. Ambrož přijal mnišské postřižení po pouhých třech letech v monastýru, v roce 1842. Přijal mnišské jméno Ambrož ku cti svatého Ambrože, biskupa milánského. Za další tři roky Ambrož povýšil v rámci hierarchie v monastýru a byl vysvěcen na jeromonacha (mnicha-kněze). Během cesty do Kalugy na vysvěcení se Ambrož nastydl. Od té doby se jeho zdraví natolik zhoršilo, že téměř nemohl sloužit jako kněz.
Kvůli nemoci byl Ambrož nucen na několik let žít téměř zcela o samotě ve skitu. Toto odloučení od společnosti mu však umožnilo soustředit se na zvládnutí Ježíšovy modlitby neboli hesychasmu a zažít význam hesychia, ticha duše před Bohem nebo theorie. I přes slabou tělesnou konstituci Ambrož pokračoval v práci pomáhat Makarymu s překladem církevních otců, zejména s překladem Žebříku božského vzestupu. Ambrož udržoval svou korespondenci a rady poutníkům a později jako starec (starší) z lásky ke všem lidem, kterým radil, a ke každému, kdo ho hledal.
Ambrož byl schopen moudře poradit druhým lidem a díky své pokoře hledal radu u ostatních, aniž by se spoléhal na vlastní mysl, byť měl dar uvažování. Když Macarius zemřel, neměl se ve svém klášteře na koho obrátit, obrátil se nejprve na svého biskupa Řehoře. A postupem času, když se Ambrož od některých důvěryhodných lidí dozvěděl o jednom skrytém, potulném duchovním starci, se jej snažil neprodleně vyhledat a duchovně se s ním sblížit. Tomuto starci neustále psal tajné dopisy se záměrem dělat vše s radou druhého člověka, ve kterém viděl vyjádření vůle Boží – nenásledovat svou vlastní vůli, ale vůli Kristovu (který je viděn i v lidech).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ambrose of Optina na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aleksandr Michajlovič Grenkov na Wikimedia Commons
