Kakadu brýlový

Jak číst taxoboxKakadu brýlový
alternativní popis obrázku chybí
Kakadu brýlový
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
Čeleďkakaduovití (Cacatuidae)
Rodkakadu (Cacatua)
Binomické jméno
Cacatua ophthalmica
Sclater, PL, 1864
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakadu brýlový (Cacatua ophthalmica) je velký druh bílého kakadua, který se endemicky vyskytuje na ostrově Nová Británie, jenž politicky náleží k Papui Nové Guineji.

Systematika

Druh formálně popsal anglický přírodovědec Philip Sclater v roce 1864.[2] Druhové jméno ophthalmica pochází z latinského ophthalmicus („oční“; z řeckého ophthalmos, „oko“).[3] Jedná se o monotypický druh řazený do početného rodu Cacatua.[4]

Výskyt

Ilustrace druhu z roku 1862 (Joseph Wolf)

Kakadu brýlový je endemický ostrovu Nová Británie, což je největší ostrov Bismarckova souostroví, které politicky patří k Papui Nové Guineji. Stanoviště druhu představují tropické nížinaté pralesy do 1000 m n. m., vzácněji může však vystoupat až do 1600 m n. m. Může se vyskytovat i na degradovaných stanovištích či dokonce v zahradách nebo plantážích, avšak hnízděním závisí na vzrostlých stromech v ucelených lesních celcích původních pralesů. Početnost druhu v primárním lese se pohybuje kolem 27–73 jedinců na 1 km², na plantážích a v zahradách je hustota výskytu výrazně nižší. Celková populace se odhaduje v širokém rozptylu 87 000–378 000 dospělých jedinců.[5]

Popis

Tento velký druh statného kakadua dosahuje délky těla kolem 44–50 cm. Většina opeření je bílá. Dominantu hlavy tvoří nápadná, dozadu zatočená žlutá chocholka. Příuší, krk, spodní strana křídel a spodní ocasní krovky jsou nažloutlé. Zobák je šedočerný, neopeřený oční kroužek sytě modrý, duhovky hnědočerné, nohy černé. Samici lze rozeznat podle načervenalé (tzn. ne hnědé) duhovky.[6]

Biologie a chování

Má výrazný hlasový projev. V letu se projevuje křikem podobným rackovi, na bidle vydává sérii křiklavých zvuků. Vyskytuje se v páru nebo menších hejnech do asi 20 jedinců. Ke sdružování do hejn dochází hlavně za soumraku před hřadováním. Živí se semeny, bobulemi, ovocem (hlavně fíky) a ořechy. Hnízdí v dutinách urostlých stromů, do kterých samice klade 2 bílá vejce. Na inkubaci trvající kolem 30 dní se podílí oba partneři.[6]

Vztah k lidem

Chov

Kakadu brýlový okusující ořech

Jedná se o málo chovaný druh, který však není příliš náročný. Může být však značně hlasitý a hlavně samci se někdy projevují agresivně. V Česku byl poprvé odchován teprve v roce 2011.[7]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody druh vyhodnocuje jako zranitelný. Důvodem je klesající populace, která ubývá následkem přeměny původních pralesů na produktivní oblasti, zejména na plantáže palmového oleje. Vytěžování lesů probíhá v průmyslových měřítkách a asi polovina exportního dřeva z celé Papui Nové Guineji pochází právě z Nové Británie. Relativně menším ohrožením tohoto kakadua je odchyt pro místní trh s domácími mazlíčky.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ SCLATER, Philip Lutley. Proceedings of the Zoological Society of London [online]. S. 188. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 282. (anglicky) 
  4. ↑ Parrots, cockatoos. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Cacatua ophthalmica [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2021 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b JUNIPER, Tony. A Guide to Parrots of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 9780713669336. S. 280. (anglicky) 
  7. ↑ Kakadu brýlový (Cacatua ophthalmica) [online]. Ararauna.cz, 2024-03-06 [cit. 2024-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-06. 

Literatura

  • JUNIPER, Tony. A Guide to Parrots of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 9780713669336. (anglicky) 

Externí odkazy