Nicolas Hulot
| Nicolas Hulot | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. dubna 1955 (68 let) Lille |
| Povolání | novinář, televizní moderátor, spisovatel, fotograf, ochránce životního prostředí, politik, objevitel, rozhlasový moderátor, televizní producent a ekolog |
| Alma mater | Saint-Jean de Passy Fénelonovo lyceum Univerzita Paříž VI Sasserno |
| Témata | novinář, žurnalistika, fotografie, televizní produkce, ekologie a politika |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1997) důstojník Národního řádu za zásluhy (2000) Velká zlatá medaile za průzkum (2003) Lysenkova cena (2010) komandér Řádu čestné legie (2015) … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | nezávislý |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nicolas Hulot (* 30. dubna 1955, Lille) je francouzský fotograf, reportér, spisovatel a politik. Je známý z televizního dokumentárního cyklu o expedicích do přírody pod názvem Ushuaia Nature televizní stanice TF1. Od 21. června 2017 do 4. září 2018 byl ministrem životního prostředí ve druhé vládě Édouarda Philippa.
Nadace
V roce 1990 založil „Nadaci Ushuaia“ (Fondation Ushuaia), která se v roce 1995 přejmenovala na „Nadaci Nicolase Hulota pro přírodu a člověka“ (Fondation Nicolas Hulot pour la nature et l'homme) zaměřenou na vzdělávání o životním prostředí.
Fotografie
Jako fotograf byl angažován v roce 1973 Goksinem Sipahioglu, zakladatelem agentury SIPA Press. V roce 1976 odjel do Guatemaly po zemětřesení, které si vyžádalo 20 000 životů. Ve stejném roce pokračoval ve své činnosti v Jižní Africe. V roce 1977 byl v tehdejší Rhodesii během války o nezávislost.
Politika
Popularita mezi veřejností mu umožnila dosáhnout určitého vlivu v rámci francouzské politické diskuse. V roce 2007 jeho zásluhou pět hlavních kandidátů na francouzské prezidentské volby (včetně Nicolase Sarkozyho) podepsalo dohodu, která posunula otázky environmentální krize na prioritní vládní úroveň.
Od 21. června 2017 do 4. srpna 2018 byl ministrem životního prostředí ve druhé vládě Édouarda Philippa. Z této funkce odstoupil na protest proti nedostatečnému zohledňování ochrany životního prostředí v politice prezidenta Emmanuela Macrona.
Vyznamenání
rytíř Řádu čestné legie – Francie, 1997
důstojník Národního řádu lva – Senegal, 1999
důstojník Národního řádu za zásluhy – Francie, 2000[1]
důstojník Řádu čestné legie – Francie, 2007
důstojník Řádu Grimaldiů – Monako, 2013[2]
komandér Řádu čestné legie – Francie, 2015[3]
rytíř Řádu umění a literatury – Francie
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolas Hulot na slovenské Wikipedii.
- ↑ {typ} č. {číslo}, Décret du 14 novembre 2000 portant promotion et nomination. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Ordonnance Souveraine n° 4.577 du 14 novembre 2013 portant nominations dans l’Ordre de Grimaldi / Journal 8148 / Année 2013 / Journaux / Accueil - Journal de Monaco. journaldemonaco.gouv.mc [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online.
- ↑ {typ} č. {číslo}, Décret du 13 juillet 2015 portant promotion. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolas Hulot na Wikimedia Commons - http://www.fondation-nicolas-hulot.org/ (francouzsky)
- http://www.ecole-nicolas-hulot.org/ (francouzsky)
- http://www.planete-nature.org/ (francouzsky)
- https://web.archive.org/web/20090105000952/http://www.sos-planete-eau.org./ (francouzsky)
