Odboj během druhé světové války
Odboj během druhé světové války probíhal v okupovaných zemích různými prostředky, od odmítání spolupráce přes dezinformaci nepřítele, skrývání spojeneckých parašutistů či sestřelených pilotů, špionáže a atentáty až po vedení partyzánské války proti okupačním silám.
Mezi nejvýznamnější odbojová hnutí patřili jugoslávští partyzáni (největší odbojové hnutí během druhé světové války),[1][2], polský podzemní stát a jeho zemská armáda, sovětští partyzáni, francouzské vnitřní síly (Résistance), italský (Resistenza), norský, nizozemský a řecký odboj.
Formy odboje
- Nenásilné
- sabotáže – dělníci, řemeslníci či zemědělci, stejně jako totálně nasazení pracovníci pro Němce mohli provádět svou práci nekvalitně nebo pomalu, cílem bylo mimo jiné narušení pravidelnosti dodávek z týlu na frontové linie
- stávky a demonstrace
- odboj založený na již existujících organizacích, jako církve, studentská hnutí, komunisté a lékaři (profesní odboj)
- ozbrojené
- útoky na okupační vojáky, vojenská zařízení a dopravní infrastrukturu; také na distribuční centra k získání dokladů, kartoték Němci hledaných osob, nebo například potravinových lístků
- dočasná osvobození území, jako například v Jugoslávie, Paříži a severní Itálii, někdy ve spolupráci se spojeneckými silami
- povstání, z nichž nejvýznamnější jsou povstání ve varšavském ghettu, Varšavské povstání či Slovenské národní povstání, stejně jako povstání ve vyhlazovacích táborech (Sobibor a Treblinka v roce 1943 a Osvětim v roce 1944)
- pokračování v boji za frontovou linií a partyzánská válka, nejvýznamnější probíhala v Sovětském svazu a Jugoslávii, ve Francii masivně působili
- špionáž, zahrnující odesílání zpráv vojenského významu (například o pohybu nepřátelských jednotek, velení, ale i zprávy o počasí, výrobě atd.)
- tisk a distribuce nelegálních tiskovin, boj proti německé propagandě
- tajný poslech spojeneckého radiového vysílání, zejména BBC pro získání informací a šifrovaných zpráv (poslech byl nacisty trestán smrtí[3])
- politická reprezentace připravovala poválečné uspořádání
- pomoc ohroženým lidem, jako je například ukrývání Židů, pomoc s útěkem a osobám na útěku a skrývajícím se (totálně nasazení, deportovaní)
- pomoc příslušníkům spojeneckých vojsk za frontovou linií (diverze, pomoc sestřeleným letcům)
- pomoc válečným zajatcům (potraviny, informace a komunikace atd.)
- padělání dokumentů
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Resistance movement during World War II na anglické Wikipedii.
- ↑ Anna M. web.ku.edu [online]. [cit. 2009-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-01.
- ↑ http://www.vojska.net/eng/world-war-2/yugoslavia/
- ↑ Rozhlasové vysílání do okupovaného Československa
Literatura
- HOFMAN, Jiří; ŠIRC, Václav; VACULÍK, Jaroslav. Volyňští Češi v prvním a druhém odboji. Praha: Český svaz bojovníků za svobodu, 1999. ISBN 80-7005-030-6.
- KOPEČEK, Pavel. Evropa v plamenech : protifašistický odboj v období druhé světové války se zaměřením na region střední Evropy. Praha: Epocha, 2019. 228 s. ISBN 978-80-7557-239-4.
- ROLAND, Paul. Židovský odboj : povstání proti nacistům za druhé světové války. Praha: Euromedia Group, 2019. 158 s. ISBN 978-80-7617-725-3.
Související články
- Partyzánská válka
- Odboj
- Československý odboj (1939–1945)
- Německý odboj během druhé světové války
- Židovský protinacistický odboj
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu odboj během druhé světové války na Wikimedia Commons