Sergius III.
Jeho Svatost Sergius III. | |
---|---|
119. papež | |
Papež Sergius III. | |
Církev | římskokatolická |
Zvolení | leden 904 |
Uveden do úřadu | 29. ledna 904 (konsekrace) |
Pontifikát skončil | 14. dubna 911 |
Předchůdce | Lev V. |
Nástupce | Anastasius III. |
Osobní údaje | |
Datum narození | kolem roku 870? |
Místo narození | Řím, Papežský stát |
Datum úmrtí | 14. dubna 911 |
Místo úmrtí | Řím, Papežský stát |
Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
Seznam papežů nosících jméno Sergius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sergius III. (kolem roku 870? Řím – 14. duben 911 Řím) byl papežem katolické církve od 29. ledna 904 až do své smrti. Proslul zejména svou aktivní účastí na tzv. synodě mrtvých a nemorálním zločinným životem.[1]
Život a kariéra před pontifikátem
Byl spřízněný s tusculskou rodinou Conti. Papežem Marinem I. byl vysvěcen na podjáhna, Štěpánem V. na jáhna a papež Formosus ho jmenoval biskupem v Caere. Aktivně se zúčastnil tzv. synody mrtvých, na které byla za přítomnosti papeže Štěpána VI. souzena mrtvola papeže Formosa. Za to byl později papežem Janem IX. spolu s několika dalšími duchovními poslán do vyhnanství.[2]
Pontifikát
Sergius se stal papežem již roku 897, ale musel ustoupit Janu IX.[3][4] V roce 904 provedl de facto převrat a papežského trůnu se zmocnil. K moci mu dopomohl mocný římský aristokrat Theofylakt, který sledoval vlastní zájmy.[5] Pro toto období se někdy používá pojem pornokracie, který vyjadřuje podíl prostitutek na moci. S Theofylaktovou dcerou Maroziou Sergius III. pravděpodobně udržoval poměr a měl s ní zřejmě i syna. Dodnes nebylo potvrzeno (ale ani vyvráceno), jednalo-li se o Marozionina syna, který se později stal papežem Janem XI.[6][7]
Sergius III. nechal obnovit baziliku sv. Jana Lateránského, která byla zničena zemětřeseními. Je též prvním papežem zpodobňovaným na stříbrných denárech s tiárou.[8]
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergius III. na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0457-0. S. 80–81. [Dále jen Gelmi. Papežové.].
- ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 231. [dále jen Rendina. Příběhy papežů.].
- ↑ Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Dvacátýdruhý díl : Rozkošný - Schloppe. V Praze: J. Otto, 1904. S. 880. [Dále jen Ottův slovník naučný XXII.].
- ↑ Gelmi. Papežové, str. 80
- ↑ Ottův slovník naučný XXII., str. 880
- ↑ Rendina. Příběhy papežů, str. 231
- ↑ Gelmi. Papežové, str. 82 - 83
- ↑ Gelmi. Papežové, str. 81
Literatura
- GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
- MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
- RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.
Papež | ||
---|---|---|
Předchůdce: Lev V. |
904–911 Sergius III. |
Nástupce: Anastasius III. |