Cukemono

Cukemono
Základní informace
Místo původu	Japonsko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cukemono (漬物, doslova „nakládané věci“) je japonská konzervovaná zelenina (obvykle nakládaná v soli, slaném nálevu^[1] nebo v rýžových otrubách).^[2] Obvykle se podává s rýží jako okazu (příloha), s nápoji jako ocumami (malé občerstvení), nebo jako ozdoba jídla, a jako chod v rámci japonského čajového obřadu kaiseki. 

Cukemono se také označuje jako konomono (香の物), ošinko (御新香) nebo okókó (御香々), přičemž všechny názvy znamenají v japonštině „voňavý pokrm“.^[2] Část ko nebo kó (香) v těchto názvech doslova znamená „voňavý“ a tento termín se používal jako njóbó kotoba neboli „ženské slovo“ pro miso v souvislosti s vůní. Postupem času se tento termín začal používat také pro nakládané okurky, opět kvůli vůni. Termín ošinko (doslova „nová vůně“ ve vztahu k relativní čerstvosti) konkrétněji odkazoval na zeleninu, která byla jen lehce nakládaná a která ještě tolik nezměnila barvu. Tento termín se nyní také používá v širším významu pro nakládanou zeleninu obecně.

K přípravě cukemono je potřeba nádoba, sůl a cokoli, co bude na nakládanou zeleninu tlačit.^[2]

Cukemonoki (漬物器, doslova „nádoba na nakládání“) je japonský lis na nakládanou zeleninu. Tlak vytvářejí těžké kameny zvané cukemono iši (漬物石, doslova „kámen na nakládání“) o hmotnosti jednoho až dvou kilogramů, někdy i více. Tento typ lisu se stále používá a vyrábí se z různých materiálů, například z plastu, dřeva, skla nebo keramiky. Předtím, než se začal používat lis cukemono iši, se tlak vyvíjel zatloukáním klínu mezi rukojeť nádoby a její víko.^[2]

Závaží jsou buď kamenná nebo kovová, s rukojetí nahoře a často pokrytá vrstvou potravinově neutrálního plastu. Další moderní typ lisu na nakládanou zeleninu je obvykle vyroben z plastu a potřebný tlak se vytváří otáčením šroubu a tlačením na zeleninu.^[2]

Asazuke je metoda nakládání, která se vyznačuje krátkou dobou přípravy.

Takuan (daikon neboli ředkev setá bílá), umeboši (nakládaná meruňka ume), tuřín, okurka a čínské zelí patří k oblíbeným pokrmům, které se spolu s rýží konzumují jako příloha k jídlu.

Beni šóga (červený zázvor nakládaný ve slaném nálevu umeboši) se používá jako příloha k pokrmům okonomijaki, takojaki a jakisoba .

Gari (mladý zázvor nakrájený na tenké plátky, marinovaný v roztoku cukru a octa) se používá mezi sousty suši k pročištění chuťových buněk.

Rakkjózuke (nakládané rakkjó, druh cibule) se často podává s japonským kari. Rakkjózuke je mírně nakyslé a sladké, s jemnou a „svěží“ chutí, protože je konzervováno v octě a mirinu, které také odstraňují jeho hořkost. Používá se k vyvážení silnějších chutí některých dalších složek v jídle.

Fukudžinzuke je směsí daikonu, lilku, lotosového kořene a okurky, která je nakládaná a ochucená sójovou omáčkou.

Bettarazuke je druh nakládaného daikonu populární v Tokiu.

Macumaezuke je nakládaný pokrm (původem z Macumae, Hokkaidó) skládající se ze surume (sušená chobotnice), rasy konbu, kazunoko (jikry ze sleďů), mrkve a zázvoru se směsí saké, sójové omáčky a mirinu.

Nozawana je nakládaná listová zelenina typická pro prefekturu Nagano.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tsukemono na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu cukemono na Wikimedia Commons