Malhostovice

Malhostovice
Kostel svatého Vavřince v Malhostovicích
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Tišnov
Obec s rozšířenou působností	Tišnov (správní obvod)
Okres	Brno-venkov
Kraj	Jihomoravský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°20′1″ s. š., 16°30′8″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	982 (2023)[1]
Rozloha	11,51 km²[2]
Nadmořská výška	279 m n. m.
PSČ	666 03
Počet domů	324 (2021)[3]
Počet částí obce	2
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	2
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Malhostovice 75 666 03 Tišnov 3 obec@malhostovice.eu
Starosta	Petr Grünwald
Oficiální web: www.malhostovice.eu
Malhostovice
Další údaje
Kód obce	583341
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malhostovice (v horském nářečí Malustuvice) jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji poblíž Tišnova, na okraji Boskovické brázdy. Žije zde 982^[1] obyvatel. Kromě samotných Malhostovic je od roku 1964 součástí obce také vesnice Nuzířov.

Historie

Původ Malhostovic sahá do středověku, přičemž první písemné záznamy o Malhostovicích pocházejí z roku 1317. První majitel není znám, avšak se nejspíš se jednalo (jako v případě Lažan a Milonic) o méně významného šlechtice, jež dostal tuto oblast jako výsluhu za prokázané služby od markraběte. Malhostovice i Nuzířov měly úzké vazby k hradu Loučky v Dolních Loučkách a jeho držitelům, pánům z Loučky a poté pánům z Kunštátu. Mezi teoretické majitele také patří opatovičtí benediktini. Základní jádro vesnice pak dovivinuli poslední dva přemyslovští vládci Moravy - Přemysl Otakar II. a Václav II. První historicky doloženým majitelem byl Gerhard z Kunštátu. Je tak dost možné, že Malhostovice získal (od markraběte nebo mnichů) jeho děd, Kuna z Kunštátu. Vesnice pak byla v minulosti vlastněna ostatními rody, jako například pány z Pernštejna, Lomnice a Černé Hory. Několik lánů zde vlastil i olomoucký arcibiskup. Místní obyvatelé se zabývali především zemědělstvím. Odraz činnosti místních je i ve znaku, přičemž snop s obilím reprezentuje úrodu místních polí (stejně jako ve znaku Drásova a Nuzířova) a kosa sečení travin pro dobytek, jelikož obilí se sklízelo zásadně srpem. Během třicetileté války byly Malhostovice, stejně jako ostatní vesnice v okolí, vypáleny Švédy. Dobové svědectví dokonce vyprávělo o pokladu s 51 mincemi, které v lese místní zakopali na výzvu císaře Ferdinanda II. Tuto pověst potvrdil Josef Částek, jež ho na zahradě domu č. 20 roku 1952 objevil. Z dob pobělohorské rekatolizace se dochovala povídka, v níž figurují rodiny statkářů Rašovštých a pekařů Koláčkových (bývalá pekárna dům č. 12), jež se rozhodli ponechat si svůj majetek za cenu konvertování na katolickou víru. Tato zmínka však není nikde historicky doložena. Po roce 1648 také došlo ke střídání majitelů. Nejprve se ves dostala do držení Siegfrida K. Breunera a po jeho smrti roku 1655 prodali celé lomnické panství jeho potomci za 50 000 zlatých rýnských Markétě Kateřině hraběnce z Mansdorfu. Brzy jej ale koupil roku 1662 za 43 000 zlatých Gabriel hrabě Serenyi de Kis Sereny, pocházející z Uher. Po válkách o rakouské dědictví za vlády Marie Terezie bylo i zde zavedeno povinné číslování domů a užívání příjmení. Za Napoleonských válek Tišnovem a okolními vesnicemi prošlo francouzské vojsko Napoleona Bonaparta, podle všeho však ke krvavějšímu střetu nedošlo, pouze si výzvědný francouzský oddíl udělal na vězi zrušeného kostela sv. Klimenta u Lipůvky, sousedící s Nuzířovem, pozorovatelnu. Nedaleko u Slavkova došlo k "bitvě tří císařů", ale Napoleon se musel dát brzy zase na ústup. Díky sňatkům se Malhostovice i s pernštejnským panstvím během první poloviny 19. století dostaly do majetku mnoha rodů, jakými byli například Mitrovští, Stockhammerové či Esterházyové. V roce 1832 byl hřbitov přesunut od kostela za vesnici, na místo dnešního památníku obětem válek, neboť kvůli vysoké hladině podzemní vody hrozila její otrava a epidemie cholery, která se po okolí rozšířila. V Malhostovicích ale nikdy nepropukla. Starý kostel byl mezitím roku 1824 zbořen a nahrazen novým, jež se dochoval dodnes.^[4] Během první světové války narukovalo spoutu místních jak do rakouské armády, tak do československých legií. Za všechny legionáře můžeme uvést například Karla a Josefa Odehnalovi, Františka Rampulu nebo Jaroslava Pospíšila.^[5] Po komunistickém převratu roku 1948 se znárodňování a komunistická ideologie podepsala třeba na vyvlastnění pekárny v domě č. 12 nebo uzavření Bučkova mlýna roku 1951. Roku 1964 došlo k administrativnímu připojení Nuzířova k Malhostovicím. V 90. letech 20. století byly pak Malhostovice plně plynofikovány, byl zde vybudován vodovod a v Nuzířově i rekonstruována elektrická síť. Kabelová televize byla do obce zavedena v roce 1991.^[6]

Jihovýchodně od obce se nachází bývalé cvičiště Vojenské akademie v Brně, fungující od 70. do 90. let 20. století. Pozorovací věž byla přebudována na rozhlednu Zlobice.^[7]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel obce Malhostovice

Vývoj počtu obyvatel části obce Malhostovice

Pamětihodnosti

• Filiální kostel sv. Vavřince pocházející z 13. století, který byl do dnešní podoby přestavěn v první polovině 19. století.

Galerie

• 
  Střed obce
• 
  Pomník obětem válek
• 
  Lípa
• 
  Obecní úřad
• 
  Přírodní památka Malhostovické kopečky
• 
  Pohled na náves z věže kostela sv. Vavřince (1980)

Osobnosti

• Vladimír Podborský (1932–2022), archeolog
• Alena Schillerová (* 1964), politička, místopředsedkyně vlády (2017–2019), ministryně financí (2017–2021)
• František Trtílek (* 1946), duchovní, básník a fotograf

Odkazy

Reference

Související články

• Římskokatolická farnost Drásov

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malhostovice na Wikimedia Commons
• Malhostovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Stránky obce Malhostovice
• Sokol Malhostovice

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.